Nacházíme se v době, která přechází od Gutenbergova odkazu k nové formě sdílení informací, jež proměňuje celou společnost. Snad nikdy nebylo aktuálnější položit si otázku: Co je kniha a jaký má význam pro naše myšlení? Už na přelomu 18. a 19. století chtěl Josef Jungmann doložit důležitost českého jazyka ve světovém kontextu překladem dvou poetických knih s výrazným duchovním rozměrem, v jejichž osudech se propojily tři kultury, tři osobnosti a tři jazyky: šlo o Miltonův Ztracený ráj a Atalu Reného de Chateaubrianda. Snad ani sám Jungmann netušil, že Chateaubriandovým vzorem byl již od mládí právě Milton, jehož Ztracený ráj přeložil do francouzštiny. Přebásnění britského eposu jej natolik ovlivnilo, že v době francouzské revoluce napsal Atalu, která předznamenala romantismus a nasměrovala tak kulturní vývoj v celé Evropě – inspiraci z ní čerpal i velký Goethe. Atala vyšla v roce 1801 a Jungmann ji přeložil už čtyři roky poté.