Kodex byl podle uvedení úřadu litomyšlského biskupa u jména objednavatele na jednotlivých aperturách napsán v rozmezí let 1353–1364. Po obsahové stránce jde breviář v uspořádání, které bylo v době po polovině 14. století typické, na závěr rukopisu byla ale dále dopsána část legendy o sv. Zikmundovi, list Pseudo-Dionysia Areopagity o umučení sv. Petra a Pavla a v poslední složce rukopisu, doplněné s malým časovým odstupem, oficium Kopí a hřebů Páně a svatováclavská legenda Crescente religione christiana sestavená Karlem IV.

Kodex je dnes uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou XIII A 12. Jeho jménem neznámý iluminátor, označovaný podle tohoto svého nejvýznamnějšího díla Mistr Viatiku, ovlivnil knižní iluminaci i v evropském měřítku. Přesto je nynější zmenšené faksimilové vydání rukopisu a doprovodný komentářový svazek první monografií, která se kodexu věnuje a osvětluje jeho vznik a význam z různých pohledů a v rozdílných kontextech.