„Příroda funguje v úplně jiných časových horizontech, než jak je vnímá člověk. Zvlášť moderní člověk, kterého obklopuje svět internetu a rychlých zpráv a informací. Na první odpovědi jsme si proto museli počkat několik desetiletí a na další si ještě počkat musíme,“ zmiňuje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

„V západní a střední Evropě jsme se navíc za posledních více než sto let odcizili přírodě. Přírodním procesům jsme totiž ponechali jen zlomky území a tak vlastně pořádně nevíme, jak přírodní procesy fungují. Možná jen tušíme, modelujeme je, ale skutečnost pak bývá jiná,“ doplňuje náměstek ředitele Správy NP Šumava Martin Starý.

Zcela převratná zjištění přinesl výzkum působení vývratů stromů na lesní ekosystémy. Ukazuje se, že vyvracející se stromy jsou nedílnou součástí uceleného přírodního procesu, stejně, jako je jí odumřelé dřevo nebo přirozená obnova lesa. Četnost a rozsah vývratových událostí má nakonec pozitivní vliv na zadržování vody v krajině a na utváření krajiny samotné.

Zvláštní výzkum se rovněž zabýval hodnocením rozdílů vodní bilance v lesích a na loukách. Prokázala se přitom vyšší půdní vlhkost na travních porostech a nižší ve vzrostlém lese, způsobená pravděpodobně výparem stromů. V suchých obdobích vykazoval dokonce nejsušší vodní bilanci bukový les (i proti smrkovému lesu).