Tento zákon, který popisuje fyzikální mechanizmus práce zdravého srdce, vedl totiž k pochopení změn cirkulace krve, které provázejí různé chorobné stavy. Exkurz do historie léčby srdečního selhání bude jedním z témat letošního ročníku dnes už tradiční odborné konference Kardiologický den Petra Niederleho.

„Objev fyzikálního principu srdeční činnosti byl původně přisuzován pouze britskému fyziologovi Ernestu Starlingovi, který právě před sto lety experimentálně prokázal, že energie potřebná k srdečnímu stahu je závislá na protažení srdečního svalu v diastole (tj. ve fázi uvolnění, kdy se srdce plní krví před stahem), a je tedy úměrná výchozí délce srdečních vláken. Díky porozumění fyzikálnímu mechanizmu srdeční činnosti lze úspěšně provádět řadu zákroků, například srdeční transplantace, protože se ví, že srdce dárce pracuje autonomně i poté, co je napojeno na krevní oběh příjemce, i když nemá nervové zásobení,“ říká vedoucí lékař ambulance srdečního selhání Nemocnice Na Homolce Filip Málek. „Jistě není bez zajímavosti, že až v polovině minulého století se zjistilo, že stejný princip jako Starling popsal o něco dříve už německý vědec Otto Frank, a proto nyní tento princip označujeme jako Frankův–Starlingův zákon,“ dodává.