„Zakládková směs, jež je naším certifikovaným výrobkem, slouží v revíru k vytváření těsných výbuchuvzdorných hrází pro uzavření nepoužívaných důlních děl či k protizáparové prevenci nebo represi,“ informoval obchodní náměstek HBZS Jiří Špírek. Používání popílkové směsi k ochraně důlních chodeb při budování žeber za poruby dobývanými směrným stěnováním na řízený zával je specifikem Závodu Důl Paskov.

„Na šachtách společnosti OKD provozujeme ve smyslu zákona o odpadech devět zařízení na využití těchto odpadů. Ty přeměňují popílek v základovou směs, kterou plavíme z povrchu pomocí potrubních řádů přes jámu do dolů,“ vysvětlil Špírek. Produkty ze spalování uhlí získávají především od producentů v Moravskoslezském kraji. Patří k nim čtyři teplárny a Elektrárna Třebovice společnosti Dalkia ČR, dále Elektrárna Dětmarovice a Energetika Třinec.

„Všechny teplárny a elektrárny jsou technologicky vybaveny suchým odběrem popílku - pneumaticky ho přefoukají do zásobníků, z nichž se plní cisterny našich smluvních přepravců, zejména AWT, Rekultivace a společnosti SAJDOK, které zásobující naše zařízení na využití popelovin,“ popsal obchodní náměstek.  Energetické společnosti platí HBZS za likvidaci popílku poplatek, který slouží k pokrytí nákladů na dopravu a na využití v důlních prostorách, případně na povrchu. Zbývající část finančních prostředků získaných od energetických společností tvoří přiměřený zisk HBZS za poskytování veškerých služeb spojených s popílkovým hospodářstvím.

„Veškeré finanční prostředky jsou v tomto případě z vnějšku a jdou do revíru. Přínos je zde samozřejmě i ekologický, popílek nezůstává v přírodě, ale vrací se tam, odkud vzešlo černé uhlí,“ zakončil Špírek s upozorněním, že určité odpady z tepláren a elektráren, které vzhledem k hrubější frakci (škvára, struska, ložový popel) není možné technologicky splavit do důlních prostor, končívají na povrchu. A to jako součást mnoha zrekultivovaných lokalit.