„Od roku 2018 má veřejný ochránce práv za úkol sledovat naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Ukázalo se, že k tomu, abychom mohli kvalifikovaně zhodnotit situaci, by bylo potřeba sbírat více dat, ať už těch, která se týkají přímo lidí s postižením nebo takových, která ukáží, jak hodlá stát jednotlivé články Úmluvy naplňovat. Protože veřejný ochránce práv má v tomto omezené možnosti, pozvali jsme na jedno místo zástupce státních úřadů a statistiků, lidi z praxe i akademiky, abychom mohli diskutovat, jaká data jsou dostupná již nyní a kde by bylo vhodné nebo možné sběr informací rozšířit tak, abychom mohli vyhodnotit námi stanovené ukazatele (indikátory) pro plnění Úmluvy,“ vysvětluje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Pro začátek vznikly indikátory pro čtyři články Úmluvy, které se nejvíc prolínají do života lidí s postižením. Ty zaručují život bez diskriminace (čl. 5) s co nejmenší mírou omezování svéprávnosti (čl. 12), podporují nezávislý způsob života (čl. 19) a stanoví právo na práci (čl. 27). Jako první mohli navržené ukazatele připomínkovat přímo lidé s postižením v rámci Poradního orgánu ombudsmana pro problematiku lidí s postižením.

Každá ze sledovaných oblastí je v indikátorech rozvedená do konkrétních dílčích bodovaných ukazatelů. Ty budou kupříkladu zjišťovat, jestli se lidem s postižením daří nalézt bydlení mimo velké ústavy nebo práci na takzvaném volném trhu práce a kolik z nich se v české společnosti setkalo s diskriminací.