Příkladem je tříčlenná rodina z Ústí nad Labem, ve které se matka bez zaměstnání stará o ročního syna a otec dojíždí za prací do Německa. V takovém případě by o přiznání rodinné dávky mělo přednostně rozhodovat Německo. České úřady pak rozhodnou pouze o případném doplatku k dávce. „Pokud si ale rodič v takové situaci požádá o český rodičovský příspěvek, nemůže český úřad práce žádost zamítnout,“ upozorňuje právnička Andrea Vašíčková z Kanceláře veřejného ochránce práv. Úřad práce totiž musí sám žádost postoupit německé straně a žadateli dát tuto informaci vědět.
V případě, že by zahraniční strana příspěvek z nějakého důvodu nezačala vyplácet, musí peníze rodiči dočasně posílat český úřad. Následně se úřady mezi sebou dohodnou na finančním vyrovnání. Důvodem je ochrana rodiny s dětmi, která by neměla zůstat bez prostředků. „Měli jsme případ, kdy rodina nedostala žádnou rodičovskou podporu déle než rok. Taková situace je pro rodinu s malými dětmi neudržitelná,“ dodává veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.
Odlišná situace rodiny by nastala ve chvíli, kdy je pečující rodič stále v pracovním poměru, který pouze kvůli narození a výchově dítěte přerušil, a druhý z rodičů pracuje v jiném státě EU. Pak rodinné dávky vyplatí primárně ten stát, ve kterém mají děti bydliště. V popisovaném případě by to byla Česká republika, kde rodina bydlí.
Podobné situace přitom nejsou mezi českými rodinami zdaleka ojedinělé. Zejména lidé z pohraničních oblastí totiž často jezdí za prací do Německa, Polska, Slovenska nebo Rakouska. Přitom není důležité, jak se rodinné dávky v jednotlivých státech nazývají, ale zda slouží ke stejnému účelu – v tomto případě k podpoře rodiče pečujícího o malé dítě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
