Národní knihovna ČR v minulosti fungovala mimo jiné jako jedna z hlavních institucí určených pro deponování knižních fondů z různých zdrojů, například konfiskátů z období II. světové války a dalších let, deponátů různých institucí, darů atd. Podstatná část těchto svazků – v tomto případě zejména nebohemikálního charakteru – je v současné době uložená v Rezervních fondech NK ČR. Mnoho z nich není dodnes uspokojivě zpracováno, je jen málo informací o jejich struktuře či původu.

Jednotlivé svazky však přitom nelze chápat jen jako tištěné nosiče informací, nýbrž v širším kontextu jako možná poslední doklady existence jejich původních vlastníků, válečných a poválečných přesunů kulturního dědictví, cílů a motivů státních orgánů i jednotlivců, jak s nimi nakládat a jaký rámec jim v průběhu dějin přiznat. Odpovědět na všechny otázky, které se při tomto širším pohledu otevírají, není jednoduché, neboť je třeba podniknout nejen složitý výzkum mezinárodního a interdiscliplinárního charakteru ale zároveň nabyté znalosti předat dál zástupcům široké i odborné veřejnosti. Z výše uvedených důvodů je od ledna 2015 ve spolupráci Národní knihovny ČR a norské nadace Stiftelsen Arkivet řešen projekt Knihy znovu nalezené, jehož realizace se v roce 2017 chýlí ke svému závěru. Během jednotlivých výzkumných činností bylo doposud zpracováno téměř 16 000 svazků, pocházejících od více než 2 000 původních vlastníků.