Poskytovatelé datových úložišť nezodpovídají za jejich obsah
Autorská práva a duševní vlastnictví jako takové v posledních letech narážejí na obrovský rozvoj moderních technologií a internetu, který přinesl nepřeberné možnosti, jak autorská díla kopírovat a přenášet. V dnešní době internetoví uživatelé běžně a ve velkém stahují z různých úložišť knihy, filmy či hudbu a nic za to neplatí, přestože tím porušují autorská práva. Autoři takto nelegálně stahovaných děl samozřejmě nemají možnost dohledat konkrétního uživatele, mohou se pouze obrátit na poskytovatele internetového připojení, kteří uživatelům umožňují přístup do datových úložišť. Ti však za jejich obsah nenesou zodpovědnost a nejsou ze zákona ani povinni na něj dohlížet a kontrolovat ho. Autoři však mohou po těchto poskytovatelích požadovat informace o porušitelích autorského práva nebo ho můžou upozornit na závadný obsah a požadovat jeho odstranění. Pokud tak server neudělá, porušuje svojí zákonnou povinnost a v ten moment ho může autor zažalovat a vysoudit náhradu škody. „Přestože datová úložiště přispívají k porušování autorských práv, nejsou u nás tyto spory příliš obvyklé,“ uvádí JUDr. Petr Dobeš, LL.M.Eur., Ph.D., advokát a partner TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Stahovat z nelegálních zdrojů se nesmí ani pro soukromé účely
Fungování úložišť se příliš nedotkne ani nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora, které potvrdilo, že zhotovení kopie pro soukromou potřebu může být legální jen v případě, že jako podklad pro kopii slouží legální zdroj. „Dosud se vedly spory o tom, zda je stahování z internetu pro osobní potřebu legální nebo ne. Vždy však bylo nesporné, že nahrávání autorských děl bez souhlasu autora a jejich nabízení ke stažení je nelegální,“ podotýká Petr Dobeš. Soud tedy v zásadě prohlásil za nelegální stahování z nelegálních internetových zdrojů a potvrdil, že jak vkládání, tak i stahování dat z neoprávněných zdrojů (i pro soukromé účely) není povolené. „Tento výklad však není nijak nový, a v zásadě se k němu mohlo dospět (a dospívalo se k němu) na základě českého autorského zákona,“ říká Petr Dobeš a dodává: „Z pohledu práva se nic zásadního nestalo, pouze se potvrdila správnost jednoho z možných výkladů. Rozhodnutí bude mít ale významný psychologický dopad, neboť je to poprvé, co takové stanovisko zaujal tak vysoce postavený soudní orgán na území EU.“
Za hudbu v provozovně se stále musí odvádět poplatky kolektivním správcům
K dalšímu zajímavému závěru došel před časem Ústavní soud, který v jednom případu rozhodl, že za hudbu puštěnou v provozovně pro svou potřebu nemusí majitelka autorskému svazu platit žádné poplatky. Neznamená to však, že nyní mohou podnikatelé ve svých provozovnách pouštět televizi či rádio, aniž by museli s kolektivními správci uzavírat licenční smlouvy a platit příslušné poplatky. Z rozhodnutí pouze vyplývá, že pouštění hudby v provozovně nezakládá automaticky správcům právo na licenční poplatky. Záleží na typu podnikání a především na skutečnosti, zda hudba může ovlivnit hospodářský prospěch podnikatele, či zda hraje jen pro osobní potřebu zaměstnance.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva