Konkrétně se jednalo o § 13 zákona o ochraně osobních údajů, ve kterém se uvádí, že správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. V případě Českého rozhlasu šlo o období od června 2013 do října 2014, v případě České televize o období od září do října 2014.

Úřad proto ministerstvu vnitra uložil pokutu ve výši 700 tisíc Kč, která byla následně jeho předsedkyní snížena na částku 500 tisíc Kč.Ministerstvo vnitra i přesto podalo žalobu a domáhalo se přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí, avšak neúspěšně.  Městský soud v Praze totiž jednoznačně odmítl tvrzení ministerstva, podle něhož měli poskytovatelé vysílání pro účely vymáhání poplatků oprávnění ke vstupu do registru obyvatel, a to ještě před novelou zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (provedenou zákonem č. 318/2015 Sb). Takové oprávnění  pak nebylo možno dovodit ani ze zákonné povinnosti poplatníků upravené zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy je příslušná osoba povinna oznámit provozovateli vysílání, že se stala poplatníkem, resp. v tomto oznámení uvést vymezené osobní údaje.