Okresní soud v Jičíně (jako nalézací soud) svým rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v délce dvou let, a rovněž k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Skutek kladený stěžovateli za vinu měl spočívat zjednodušeně řečeno v tom, že měl dne 14. 5. 2020 v brzkých ranních hodinách řídit osobní motorové vozidlo po požití alkoholu, a v důsledku toho nezvládnout řízení a havarovat do silničního příkopu.

Nalézací soud na základě provedeného dokazování konstatoval, že stěžovatel se svými přáteli požívali alkoholické nápoje. Po stěžovatelově havárii napadlo jednoho ze svědků zavolat na policii a nahlásit údajnou krádež vozidla. Svědek se domníval, že přivolaní policisté auto z příkopu vyprostí. Přivolaná hlídka ale měla pochybnost o pravdivosti hlášení a provedla u nich dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu v krvi. Při podání vysvětlení ve věci podezření z krádeže svědek výslovně uvedl, že z vozidla viděl vystupovat stěžovatele a že oznámení nehody na policii byla chyba a výmysl. Sám stěžovatel rovněž na úřední záznam o podaném vysvětlení přiznal, že vozidlo nikdo neodcizil a že k nahlášení smyšlené krádeže na policii se uchýlili, aby neměli potíže kvůli řízení pod vlivem alkoholu. Proto byla trestní věc podezření z krádeže odložena a byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z ohrožení pod vlivem návykové látky. Okresní soud v Jičíně svůj závěr o vině stěžovatele založil mimo jiné i na obsahu odůvodnění usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, písm. a), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, z nějž reprodukoval i obsah vysvětlení podaných dle § 158 odst. 3 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud v Jičíně v rozsudku výslovně uvedl, že nijak nevycházel z podaných vysvětlení v trestní věci podezření z krádeže, ale z usnesení o jejím odložení, jehož odůvodnění na podaná vysvětlení odkazuje. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací se posléze s nalézacím soudem ztotožnil. Stěžovatel podal proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména zpochybnil kvalitu dokazování. Podle stěžovatele z provedených důkazů nevyplývá, že by vozidlo řídil on sám. Uvedl, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními a závěry obžaloby i rozsudků nižších soudů, obzvláště ve výroku o vině.