Z obsáhlého interview vybíráme jen několik témat. První se týká synody o rodině. O. Federico Lombardi odpovídá:
„Myslím, že tento podnik - zdá se mi vhodné definovat tuto událost jako velký pastorační podnik – tedy synoda o rodině rozčleněná do několika etap, počínaje kardinálskou konzistoří, přes mimořádné po řádné zasedání synody, které nás ještě čeká, až po zapojení celého církevního společenství, je vskutku jedním z největších pastoračních podniků, který uvedl do chodu papež František. Hlavní asi v tom smyslu, že se týká opravdu života všech: života věřících, ale vůbec všech lidí naší doby, protože pojednání o rodině, o evangelizaci rodinného prostředí je něčím, co se týká blaha a jádra života každého, všech mužů i žen naší doby. Je to podnik velmi odvážný, protože papež nastolil i obtížná, ba delikátní témata, ale něco takového bylo zapotřebí. Také ostatní papežové na počátku svých pontifikátů zvolili rodinu jako téma zasedání synody či jako důležité téma svojí pastorační služby. Je tedy zřejmé, že jít k jádru a k životu ve snaze hlásat evangelium a ukázat dobrou cestu duchovního a lidského života našim současníkům, je maximálně důležité. Z celého srdce přejeme papeži Františkovi, aby dokázal vést církev k reflexi nad tématy opravdu zásadními, která se týkají rodiny, a nenechal se případně rozptylovat těmi ostatními, třeba důležitými, ale okrajovými či takovými, které mohou vyvolat polemiky a nezachytit to, co je pro každého zásadní a nejdůležitější z tématiky rodiny a z křesťanského života této základní životní dimenze.“
Jaký je smysl reformy, o kterou usiluje papež, zejména v souvislosti s jeho nedávnou promluvou k římské kurii?
„Papež hned od počátku svého pontifikátu zahájil plán reformy římské kurie, který, aby bylo jasno, je pouhou součástí mnohem širšího plánu obnovy církve, jak jej načrtnul v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium, tedy církve, která vychází ze sebe, misionářské církve věnující se cele evangelizaci a té slouží také římská kurie, což je nástroj, který církvi v jejím poslání pomáhá. Práce na reformě - také organizační - reformě kurie postupuje s pravidelností a v určitých, spíše dlouhodobých cyklech reflexí a konzultací. Zdá se mi však velmi důležité zmínit, že pro papeže je každá reforma záležitostí nitra. Reformy začínají v srdci. Vzpomeňme na Ježíšova slova o tom, že ze srdce vycházejí věci dobré i zlé. Odtud je tedy třeba začít s obnovou či uzdravením v případě nešvarů. Také promluvy, které papež pronesl před Vánocemi, jak k římské kurii, tak k vatikánským zaměstnancům, jakož i promluva na zakončení synody, nám ukazují velmi jasně, jak papež za pomoci duchovního rozlišování vede církev ke hlubokému uzdravení našich postojů, abychom byli věrnější evangeliu. Pak budeme moci lépe vykonávat svoji službu, veškerou svoji činnost v evangelizaci či církevní službě. Reforma je stálým tématem křesťanského života, tedy konverze křesťana. A musí být něčím, co se netýká jenom povrchu či organizačních aspektů. Papež řekl mnohokrát, že problémy nejsou především logistické či organizační, ačkoli i tato dimenze může napomáhat, ale že jsou vnitřní a hlubší. Tyto velké promluvy tedy podle mého názoru velmi přesně poukázaly svým zaměřením a stylem na toto prioritní zaměření papeže na hluboké uzdravení srdce. Všechny problémy či nešvary, s nimiž můžeme žít, mají nejenom organizační dimenzi, ale týkají se také postojů, potřebných postojů jako je schopnost naslouchat, vést dialog, mít ochotu sloužit a vnitřně se očišťovat… Toto jsou dimenze, které papežovi leží hluboko na srdci a jsou to dimenze, o kterých jej slýcháme mluvit téměř každý den při kázáních v Domě sv. Marty, ve kterých se projevuje jako duchovní mistr či vůdce podle ignaciánské tradice duchovních cvičení. Myslím si tedy, že je velmi důležité pochopit, že každá opravdová reforma, která je v životě církve stálým problémem, musí mít svoje vlastní východisko, kterým je hloubka srdce, obnoveného světlem evangelia. To nám papež říká a neustále připomíná.“
Co pokládáte za nejcharakterističtější slovo letošního roku papežova pontifikátu?
„Slova, která papež František užívá a která oslovují, jsou četná, a bylo by možné jich vybrat víc. Jedno z nich, které myslím chápu stále lépe a jehož význam se stále více jeví jako klíčový, je »kultura setkávání«. Papež František má určitý postoj, způsob vztahovat se k druhým jakožto osobám. Vydává přitom cele všanc svůj život a svou existenci a čeká totéž od druhého. Pak je možné se setkat v hloubi a je možné také uskutečnit nové iniciativy a dialogy, které by formálním či povrchním přístupem možná zůstaly zablokovány. Napadá mne to také v souvislosti s papežovou metodou jednání s velkými osobnostmi. Například s patriarchou Bartolomějem. Je to osobní a opravdu přátelské setkání, což ukazuje, že také v ekumenismu lze dělat pokroky, protože osobní setkání podněcuje a napomáhá také nezbytné, ale nikoli vyčerpávající dimenzi dialogu na poli teologie, idejí a vnímání dějin. Je zapotřebí také setkání lidí ve víře a ve vůli postupovat na cestě jednoty církve podle Kristovy vůle. A v jistém smyslu sem patří i nedávné znamení naděje, které vyplynulo z nových vztahů mezi USA a Kubou. Při této příležitosti oba političtí představitelé děkovali papeži Františkovi za dopis, který jim poslal, což znamená, že také v této dimenzi mezinárodních vztahů s velkými, nikoli náboženskými osobnostmi světa papež uplatňuje svůj přístup, který je velice osobní, ale přitažlivý. Vykazuje obrovské charisma, schopnost oslovit srdce druhého, vyzvat k určitým krokům a k cestě, která lidstvu přinese dobro. Toto mi u papeže Františka připadá velice cenné, důležité a také nejvíce charakteristické. Za výrazem »kultura setkávání«, které jsem zpočátku poněkud podcenil, nacházím tedy tento postoj vstřícnosti vůči druhému a to v mnoha dimenzích: náboženské, duchovní – ale také ekumenické a politické a spatřuji v něm charakteristiku tohoto pontifikátu.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radio Vaticana
