OSPOD v šetřeném případě nejdříve podcenil životní situaci šestnáctileté dívky, která opakovaně tvrdila, že pro dlouhodobé neshody nezůstane s matkou a ze strachu z jejího chování přespávala na jiných místech. OSPOD jí v té době nedokázal poskytnout adekvátní pomoc a podporu.

Později matka sama navrhla umístění dívky u příbuzných (strýc matky a jeho žena), ke kterým dívka cítila důvěru. Příbuzní dívce již dříve nabízeli týdenní pobyt v jejich domácnosti, pokud by to potřebovala, nikoliv však trvalou péči.  Po jednom vyhroceném konfliktu pak sociální pracovnice odvedla rozrušenou dívku z jejího bydliště. Matce nesdělila, kam ji odvádí, protože neměla s příbuznými nic dojednáno.

Na základě telefonického hovoru ji poté odvedla na dálkový autobus k  příbuzným. Je v pořádku, že za této situace sociální pracovnice pomohla dívce odejít a že preferovala rodinné prostředí před institucionálním. Vzhledem k psychickému stavu dívky však nebylo vhodné nechat ji odjet samotnou.