Je pak úkolem inspektorátu práce postup zaměstnavatele prověřit, protože takový vnitřní předpis plošně omezuje všechny zaměstnance nad zákonem dovolenou mez.

Na ochránkyni se obrátil stěžovatel, jehož zaměstnavatel vydal pracovní řád obsahující ustanovení o povinné mlčenlivosti zaměstnanců o věcech, s nimiž se seznámí při výkonu práce. Porušení této mlčenlivosti se podle pracovního řádu mělo považovat za závažné porušení pracovní kázně a mohlo tedy být i důvodem k rozvázání pracovního poměru. Stěžovatel se v této věci nejprve obrátil na oblastní inspektorát práce, který však neprovedl u zaměstnavatele kontrolu a pouze sdělil, že takové ustanovení vnitřního předpisu je neplatné a podle zákoníku práce by se k němu nepřihlíželo. Případné ukončení pracovního poměru kvůli porušení takového předpisu by tedy soud považoval za neoprávněné.

Podle veřejné ochránkyně práv oblastní inspektorát práce zcela rezignoval na svou povinnost provádět kontrolu dodržování závazných pracovněprávních předpisů.