Spotřebitelé i podnikatelé se mohou dostat do situace, že nevrátí půjčené peníze včas svým věřitelům. Buď na zaplacení dluhu zapomněli, nebo v současnosti nemají prostředky na splacení. Věřitelé zpravidla své pohledávky nevymáhají sami. Dluhy, které jsou po splatnosti více než několik měsíců, předávají k vymáhání specializovaným společnostem, tedy inkasním agenturám. Věřitel agenturu buď vymáháním pohledávky pověří, nebo jí pohledávku postoupí. Souhlas dlužníka k tomu nepotřebuje. „Pokud dostanete dopis od inkasní agentury, vyžádejte si od ní potvrzení o tom, že agentura převzala vymáhání dluhu od původního věřitele. Úhrada dluhu nesprávnému subjektu totiž nezbavuje dlužníka povinnosti splnit závazek svému věřiteli,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Vymahači mají povinnost prokázat existenci pohledávky a její jednotlivé složky. Inkasní agentury kromě jistiny požadují úroky z prodlení, smluvní pokuty nebo náklady na vymáhání a poplatky za administraci pohledávky. Nejvyšší soud ČR přitom již dříve rozhodl, že náklady vymahačů nelze zahrnout do náhrady škody, takže na ně věřitel nemá nárok. Dlužník by si měl vždy v klidu ověřit, co zaplatit musí a na co už inkasní agentura nárok nemá.