Podle zákona může nájemce žít v pronajatém bytě s kýmkoli dalším. Nájemní smlouva však může stanovit, že je to možné až po písemném souhlasu pronajímatele. Ten ale není třeba v případě, že s nájemcem má v bytě žít osoba blízká, tedy třeba jeho předek, potomek, manžel, druh, partner či sourozenec.

„Souhlas pronajímatele s bydlením jiných osob také není potřeba, pokud se jedná, slovy zákona, o případy zvláštního zřetele hodné. Pod tím si můžeme představit například situaci, kdy nájemce do své domácnosti dočasně příjme nezletilé dítě své přítelkyně, která pobývá v nemocnici,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.