Ani nejlepší zámek totiž nepomůže, bude-li zloděj schopen porušit to, k čemu je kolo připevněno, a odnést si bicykl i se zajišťovacím mechanismem. Zámek (včetně řetězu, lanka apod.) by měl být co nejvýše, tedy nejdále od země, aby ji nenechavec nemohl použít jako oporu při páčení. Musíte-li nechat kolo bez dozoru po delší dobu, použijte zámky dva. Zamčený by měl být vždy rám a zadní kolo, nejlépe pak i kolo přední, protože ani bez něj se neodjedete.

Lankový zámek typu spirála je nejběžnější, nejlevnější, nejjednodušší a zloděj si s ním nejlépe a nejrychleji poradí, protože ho snadno přestřihne.

Zámek s obaleným silným ocelovým lanem vypadá dobře, ale podle slovinských kolegů se jedná jen o pevnou variantu spirálového lanka, která neodolá urputnějšímu zlodějskému útoku. V plastových částech některých modelů bylo navíc nalezeno příliš mnoho škodlivých látek. Doporučuje se jej kombinovat se spolehlivějšími typy.

Řetězový zámek je pro nenechavce značně obtížnější k překonání, zejména jedná-li se o výrobek ze speciální oceli nebo je-li dostatečně  silný, aby odolal i těžšímu nářadí. Přesto mělo ve srovnávacím testu jen málo takových výrobků dobré výsledky. Problémy přinášejí samotné zámky, spojovací prvky, celkem rychlá koroze odkrytých částí nebo škodlivé látky v ochranném plastu.

Skládací zámky jsou vyrobené z pružně spojených pevných ocelových částí a vypadají trochu jako staré dřevěné metry. Jsou lehčí než řetězové a podobně flexibilní, snadno je však zdolají silnější kleště.

Zámky ve tvaru podkovy jsou jediným typem, který lze doporučit bez výhrad k jejich bezpečnosti. Nejsou však příliš pohodlné a vyrábějí se jen v dlouhých úzkých nebo krátkých širokých tvarech. Plastové kryty některých z nich obsahují toxické látky.

Z výsledků testu stejně jako z praxe vyplývá, že jeden zámek většinou kolo dostatečně nezajistí. Pokud ho tedy necháváte delší dobu mimo dohled, používejte kombinaci nejméně dvou různých zámků.