Občanský zákoník proto dosud výslovně zakazoval, aby nájemní smlouva obsahovala smluvní pokuty. Jeho novelou účinnou od 1. července letošního roku je tomuto zákazu konec. To ovšem neznamená, že pronajímatel může do smlouvy zahrnout smluvní pokutu bez jakýchkoliv limitů. Kdy tedy bude možné smluvní pokutu požadovat a kdy nikoliv?

Občanský zákoník obsahuje řadu ustanovení, která chrání nájemce bytu. Jedno z nich dosud říkalo, že se nepřihlíží k těm ustanovením smlouvy, kterými se ukládá nájemci platit smluvní pokutu. Pokud tedy nájemní smlouva obsahovala smluvní pokutu, bylo takové ujednání neplatné a nájemce ji nemusel uhradit. Co se týče platebních povinností nájemce, bylo vedle kauce, nájemného a plateb za služby možné po něm požadovat pouze zaplacení zákonných úroků z prodlení či pokut stanovených právními předpisy. 

Novelou občanského zákoníku účinnou od 1. července 2020 dochází k odstranění zákazu existence smluvních pokut v nájemní smlouvě. To ovšem neznamená, že smluvní pokutu může pronajímatel nájemci stanovit bez jakýchkoliv omezení. „Nájemci nelze ukládat nepřiměřené povinnosti, a proto není možné po něm požadovat ani nepřiměřenou smluvní pokutu,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.