„Zdá se nám, že už plyn zdražuje několikrát do roka. Náklady na vytápění či za elektřinu, tedy ohřev vody, svícení a popřípadě i pečení, které se projevilo zvláště v předvánoční době, nám udělaly pořádný průvan v peněženkách. Ta situace je už pomalu nenosná. Nevím, co si ti nahoře či ve správních radách energetických firem představují život normálních penzistů s necelými devíti tisíci důchodu. To už není život, ale živoření. Když zaplatím všechny nutné poplatky včetně odpadu a vody a ještě si trochu zatopím, tak mi zbude pár korun na jídlo. Abych mohl někam vyjet, tak na to už můžu při cenách benzínu úplně zapomenout. O dálniční známce se nám může jen zdát. Když se přece jen chceme vydat třeba do Brna tak musíme složitě objíždět zpoplatněný úsek. Ještě že jsme nezrušili při plynofikaci kotel na pevná paliva. Aspoň si můžeme přitopit, i když to také není zrovna nejlevnější,“ stěžuje si pan Josef z malé obce na Brněnsku poblíž Pohořelic. Jeho nářky zná zřejmě každý běžný důchodce v zemi.
Komu jen trochu slouží zdraví a má ještě doma kotel, totiž přišel na to, jak alespoň trochu ušetřit. A vydává se tak do lesa na suchary. Jenže - nic není tak jednoduché, jak se zdá.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Šimák