Třicetiletá Jitka vyrůstala ještě se čtyřmi dalšími sourozenci v nezáviděníhodných podmínkách jen s matkou.

"Máma nikdy v životě nepracovala, nikdy se ani ničím nevyučila. Vždy čerpala jen z různých sociálních dávek, které byly dostupné. A rozhodně v devadesátých letech nebyly nijak malé. My, děti, jsme však chodily oblékané jen v tom oblečení, co nám kdo přinesl, občas jsme ještě chodily vybírat z poplenic starý papír a odvážet ho do sběru. Na podzim jsme si přivydělávaly sběrem kaštanů, bukvic a žaludů. Nebylo to dětství, na které by se dalo úplně příjemně vzpomínat," popsala Jitka svůj příběh ParlamentnímListům.cz. Když vystudovala střední školu, vdala se, odstěhovala se do jiného města a začala pracovat.

Matce je nyní něco málo přes padesát let, do práce přesto nenastoupila ani když už jsou všechny děti plnoleté. Sociální systém k ní však k jejímu údivu přestal být již tak štědrý jako kdysi. Dokonce tvrdě narazila i v okamžiku, kdy si chtěla vyřídit kvůli zdravotním potížím alespoň částečný invalidní důchod.

Nikdy nepracovala, práci nehledá. Může chtít výživné?

"Nikdy do sociální pokladny ničím nepřispěla, proto jí nemohl být částečný invalidní důchod přiznaný," popsala dále pro ParlamentníListy.cz Jitka. A kolotoč marnosti se tím pro Jitčinu matku roztočil. Přestala platit nájem v obecním bytě, občas nezaplatila elektřinu a plyn, takže jí obojí odpojili. Žila tak několik týdnů, než poslala další z dcer vyzvat Jitku (která jako jediná z dětí pracuje, ovšem jako běžný zaměstnanec v nijak závratně placené profesi), aby peníze na zapojení elektřiny matce poskytla. A Jitka pomohla.