Půlnoční rozhovor přímo vybízí k tomu, abych začala nějakým snem. Ty v noci přicházejí a mohou být různé. Byl vaším snem třeba už v dívčích letech vstup do politiky? Nebo prostě přišel jasný impuls, kvůli kterému jste pochopila, že je dobré do ní vstoupit a mít možnost chod věcí ovlivňovat?

Vždycky jsem měla snahu věci kolem sebe ovlivňovat, vstupovat do dění. Pak jsem chodila s kočárkem u nás po Pasekách a sbírala jsem podpisy pod petici za opravu cesty, pak za to, aby nám dali popelnice…Tak se to vyvinulo nakonec tak, že jsem byla v roce 1987 navržena do politiky na komunální úrovni Svazem žen v kolonce bezpartijní žena do 35 let.

To je ale pořád kus velké cesty do těch nejvyšších pater politiky…

Říkám vždy, že jsem do toho vyrostla. Nejdřív jsem byla poslankyní Národního výboru, v roce 1990 jsem byla zvolena do zastupitelství Zlína v prvních svobodných volbách opět. Na to jsem do dneška velmi pyšná. Postupovala jsem tedy naprosto organicky – od toho nejnižšího stupínku až do Senátu.

Paní místopředsedkyně, vás v posledních dnech, pokud si vzpomínám, hodně nadzvedl ze židle premiér Petr Nečas kvůli odmítnutí fiskální smlouvy. Proč a co vás tak rozčílilo konkrétně?