Reakce na slova ministra zahraničí Macinky o “lampasácích v záloze” potvrdily zajímavou skutečnost: Už nějakou dobu nám ve veřejném diskursu bují cosi, co se dá směle označit jako “kult lampasáctví”. Rozjelo se to naplno až po ruské invazi na Ukrajinu, ale v méně výrazné podobě to existovalo už předtím.

Podstatou tohoto kultu je přesvědčení, že “lampasáci”, zde rozuměj státní zaměstnanci v silových složkách státu (zejména armáda, zpravodajské služby), se lépe orientují v mezinárodním dění, v analýzách rizik, v tom, co je skryto pod povrchem atd., zkrátka že vědí více, než jacísi politici (které jsme si ovšem sami zvolili).

O názorech “lampasáků” se vůbec nepřipouští jakákoliv diskuse, ty se berou jako zjevená pravda a politici mají jedinou povinnost: těmto názorům bez výhrady naslouchat, řídit se jimi a uvádět do praxe z nich vzešlé návrhy řešení. Pokud tak nečiní, jsou buď užitečnými idioty nepřátelských režimů, nebo jim přímo slouží a táhnou nás kamsi na Východ (výjimku z geografického Východu má samozřejmě Ukrajina, protože ta už je Západem).

Ing. Jan Zahradil

• Řekněme NE evropské federaci!

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Mezi vyznavače “kultu lampasáctví” aktuálně patří téměř celá opozice plus téměř celý mediální mainstream se svými komentátory, jakož i aktivisté z politických neziskovek. Nechtěnou komičnost tomu všemu propůjčuje fakt, že mnozí členové zmíněného kultu podnikali vše možné, jen aby se povinné vojně (v době, kdy ještě před i po roce 1989 existovala) vyhnuli. Dnes jsou jejich romantickými hrdiny a idoly generál Pavel, náčelník GŠ Řehka, plk. Foltýn nebo herec v maskáčích Vetchý.

Ve skutečnosti má tento náhled na správu věcí veřejných mnoho společného s “havlovskou” nepolitickou politikou, vždy hledící s despektem na sféru profesionální politiky a snící o vládě odborníků, expertů, společenských elit (které se za ně samy prohlásí), zkrátka těch nejlepších z nejlepších. Dnes jsou tedy těmi nejlepšími z nejlepších “lampasáci”. Má to nepochybně i další příčiny, třeba jistou militarizaci společenské debaty, která se jen hemží módními termíny typu hybridní válka, občanská odolnost, boj s dezinformacemi atd.atd., což je ovšem zase jen “lampasácký” newspeak.

Právě proto je třeba si stále připomínat, že “lampasáci” jsou speciálním druhem státních zaměstnanců, který je podřízen, nikoliv nadřízen politické reprezentaci, vzešlé z voleb. Politici mohou, ale nemusí naslouchat jejich názorům a návrhům a mohou, ale nemusí je zpracovat do dalších opatření, dle vlastního uvážení. Určitě by však měli mít na zřeteli, že “lampasácký” pohled na realitu je v mnoha ohledech velmi specifický, leckdy pokrývá jen jednu výseč či jednu dimenzi celé aktuální situace a může být i obětí profesionálně (či expertně, chcete-li) zkresleného způsobu myšlení.

Zkrátka mít na tu či onu situaci výrazně odlišný názor než “lampasák” rozhodně neznamená, že dotyčný je obětí nepřátelské “vlivové operace”. A už vůbec ne, že je “svině”.

P.S. Autor tohoto statusu absolvoval povinnou jednoroční základní vojenskou službu (pro absolventy tehdy povinných vojenských kateder VŠ) v ČSLA v letech 1987-1988. Sloužil v Havlíčkově Brodě, v Jaroměři a v Liberci. Tuší (leč nepamatuje si přesně), že do civilu odcházel jako podporučík. Nebyl nikdy členem KSČ. Z té doby si pamatuje takové ty mladé, vychcané kariéristy, tehdy kapitány a majory ČSLA, co nám hlásali, že NATO je útočný imperialistický pakt. Pár z nich pak udělalo po roce 1989 v tom NATO kariéru. A jeden dokonce teď sedí na Hradě.

Psali jsme:

Zahradil: Prezidentská blamáž

Zahradil: Vystrčilovi ani Pekarové nikdy nešlo primárně o byznys

Zahradil: Svět budoucnosti vzniká přímo před našima očima

Zahradil: S odchodem Trumpa to neskončí. Přichází něco většího