I méně pozorní čtenáři internetových diskusí jistě zaregistrovali zvýšený počet podnětů k demonstraci. Prosté naštvání lidí se začíná transformovat v otevřenou revoltu. 10. června bychom se měli dozvědět konečné stanovisko dopravních odborů na železnici, zda zastaví vlaky. Odboráři hovoří dokonce o blokádách, ovšem vláda mezitím chladí šampaňské a její členové se vzájemně plácají po ramenou, jak jsou dobří a reformní a lidé hloupí, potřebu reforem nechápající. Drakonické reformy premiéra Topolánka vypadají z dnešního pohledu až „sociálně demokraticky." Chce se mi až říci - promiň, Mirku! Vláda nechápe, že ekonomická efektivita a sociální spravedlnost nejsou vůči sobě navzájem v protikladu. Tato vláda, zjednodušeně řečeno, představuje mix toho nejhoršího z poloviny let devadesátých a nejasociálnějšího z první dekády 21. století. Tato politika pro otrlé by ale měla mít svoji důvěryhodnou alternativu!

Tou by měla přirozeně být politika sociální demokracie, i když dnes tomu tak ani zdaleka není. Právě ona se nesnaží dělat, slovy Tonyho Blaira - tribal party politics - tedy politiku výhodnou pouze pro své skupiny voličů, ale prosazuje opatření prospěšná pro všechny. ČSSD vždy byla autentickou stranou pro střední a nižší třídy a tím, skrze zvýšenou poptávku, také posilující podnikatele. Připomínám, že to bylo za vlád sociální demokracie, kdy v naší zemi geometrickou řadou stoupal počet živnostníků. A nešlo přitom o tisíce, ale o statisíce nových živnostníků.