Ve světě zuří nemilosrdná válka. Armády všech demokratických států na starém kontinentu jsou rozdrceny. Wehrmacht pochoduje na Kavkaz a k Volze. Afrikakorps obsazuje Tobruk a cestu do Egypta má otevřenou. Německé ponorky prakticky ovládají Atlantik. Britská koloniální říše v Asii se hroutí, námořnictvo USA je v Tichomoří zahnáno do defenzivy. Síly zla jsou zjevně nezadržitelné!

To všechno se ale odehrává kdesi daleko ve světě, obyvatel Protektorátu jako by se to nijak zvlášť netýká. Dělníci zde pilně pracují pro blaho Říše, učitelé si hbitě osvojují novou ideologii, novináři a básníci oslavují geniálního Vůdce. Pokud se snad vyskytnou nepřátelské a neloajální elementy, jsou tvrdě avšak po právu trestány, třeba i smrtí.

Právě tehdy byl popraven jeden z vlastenců, kteří se před bestií nesklonili. Věřil, že ji lze porazit, pokud se najde dostatek slušných lidí ochotných chopit se zbraně. A podplukovník Josef Mašín ji skutečně neváhal použít. Padl do zajetí teprve po tuhém boji, ve kterém utrpěl několik zranění, více než rok byl vyslýchán a mučen gestapem na Pankráci. I zde však fyzicky bojoval s dozorci a mučiteli. Nezradil. Ve vězení napsal odkaz adresovaný synům Ctiradovi a Josefovi, nalezený až po válce: „Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat." Tyto věty se hluboce vryly do jejich mladých duší a celý život se jimi snažili řídit. Zatčena a asi sedm měsíců byla vězněna i Mašínova manželka Zdena. Hlavním důvodem nebyla msta nebo trest, ale nátlak na zatvrzelého manžela. Po jejím propuštění byl veškerý majetek včetně statku v Lošanech u Kolína rodině ponechán. Rodina zjevně nebyla ani pod zvláštním dohledem, jinak by se těžko mohli bratři zapojit do odbojové činnosti, během níž prokázali tolik osobní statečnosti, že byli prezidentem Benešem vyznamenáni jako vůbec nejmladší nositelé medailí „Za chrabrost".

Mezitím ale musely uplynout téměř tři roky. Tři roky, během nichž došlo k zázraku, kterému by v roce 1942 nejspíš nikdo neuvěřil. Síly osy zla byly totálně zničeny a jejich Vůdci se smažili v pekle. Jenomže on to tak úplně zázrak nebyl. Byla to hlavně zásluha milionů lidí, kteří se dokázali chopit zbraní a hájit vše, co jim bylo drahé.