Tento okamžik se díky nerealistické a hloupé evropské politice této vlády blíží. Ekonomické elity ve své většině nejsou ani schopny jasně artikulovat potřebu změn politiky země prosazením racionální a realistické politiky vůči Východu. Velká část ekonomických elit je v ideologickém vleku politiky pravice. Ani profesní organizace podnikatelů nejsou schopny korigovat politiku vlády pravice vedoucí zemi do izolace. Jsou vůči ní krotké anebo se s ní zcela názorově ztotožňují.

Významná část ekonomických elit je přisáta ke struku státních dotací, žije z veřejných zakázek. A tento způsob „podnikání” považují za normální a na jiný není nastavena. Teď část z těch nejbohatších došla k názoru, že se vydá cestou Berlusconiho, tedy cestou získání významného podílu na politické moci.

Církevní restituce jsou jen další vlnou privatizace majetku státu, jehož významná část nikdy nebyla vlastnictvím katolické církve v dnešním smyslu slova (naopak nekatolické církve byly vždy vlastníky majetku v plném slova smyslu). Zejména katolická církev se jich nesmlouvavě dožaduje, bez ohledu na reálné současné ekonomické možnosti země a odpor zdrcující části veřejnosti.

Významná část ekonomických elit se podílela v posledních letech na rozchvácení peněz z evropských fondů. Na podivných projektech hrazených z evropských peněz se pochopitelně na tomto rozchvácení peněz z fondů EU spřáteleným firmám přiživila i určitá část politických elit. Na ministerstvech exponenti vládních stran, v krajích pak ČSSD.

Morální marasmus společnosti

Z nadhodnocených veřejných zakázek, tedy z veřejných rozpočtů se zájmovým skupinám podaří každoročně vysát nějakých 80 až 100 mld. Kč.

Stálo by za to uskutečnit analýzu, kterým firmám a jakým množinám osob (a jejich provázanost na zájmové skupiny a politické strany) byly poskytovány dotace z fondů EU. A jaká byla společenská potřebnost či dokonce urgentnost toho kterého projektu z hlediska zájmu a potřeb země. Tady se ovšem zájem českých zpravodajských služeb a policie vůbec neprojevuje. Kromě obecných úvah o pronikání organizovaného zločinu do všech úrovní veřejné správy.

Chybí pluralita médií

V redakcích médií chybí silné a opravdu nezávislé osobnosti komentátorů. Komentátoři si v médiích nedovolují luxus vlastních názorů.

V médiích neexistuje skutečně hluboká a kritická analýza vládní politiky, ekonomiky, společenských jevů a osobností. Pro takovou analýzu není v českých médiích prostor.

V tištěných médiích jsou komentáře poplatné politickým a ekonomickým názorům majitele novin. Často se objevují články, které bych charakterizoval jako psaní na objednávku, když vliv inzerce a inzerentů je nepochybný a potvrdil jej nedávný průzkum provedený mezi stovkami novinářů. Stálo by za to uzákonit, aby byli např. povinně zveřejňováni všichni inzerenti novin inzerující nad 100 000,- Kč, v první řadě z firem s majetkovou účastí státu.

Pokud nemohou média psát ve prospěch pravicové vlády, pak nastupuje destruktivní psaní o všem a všech.

Cílem nepochybně je znechutit významnou část voličů levice a omezit volby jen na volební účast motivovaných. Když velkou část motivovaných voličů jsou voliči pravice. Jen uplatněním této taktiky – tedy znechucením části voličů levice – jak se to povedlo před volbami v květnu 2010, se může podařit pravici tu a tam ve volbách zvítězit.

Skandálním příkladem “očištění” naprosto zkompromitovaných politických činitelů v médiích je postup médií v kauze ProMoPro. Dva lidé, kteří nesli politickou a věcnou odpovědnost za podivnou ztrátu 300 mil. Kč v tomto případě – ministr Vondra a bývalý Topolánkův šéf Úřadu vlády Novák – dělají, jako by se nechumelilo. A některá média (MFD) zlehčují jejich zavinění a odpovědnost. Vondra zůstává ministrem a Novák hlavní figurou štábu prezidentského kandidáta Jana Fischera. Díky svým politickým postupům jsou tiskem jaksi omilostněni.

Adorační psaní pravicových, zj. pravdoláskařských novinářů lze nejlépe zdokumentovat na způsobu psaní o K. Schwarzenbergovi. Až dnes si média začínají alespoň sporadicky všímat, že K. Schwarzenberg usne kdekoliv a při jakékoliv příležitosti. Vyrobit z notorického vyspavače roztomilou bytost obdařenou nekonečnou moudrostí je nesmírná nestydatost. Až v současné době si alespoň někteří novináři dovolí tu a tam poznamenat, že K. Schwarzenberg nesrozumitelně drmolí kdekoliv, byť by to byla třeba sněmovna. Jeho nedávné interview v tisku, v němž hovořil o běžné a “přípustné” výši provizí pro politiky ze státních zakázek by v jiné zemi bylo vstupenkou do politického důchodu anebo do blázince.

Chybí jakákoliv pluralita médií, běžná ve všech zemích Západu. Média tak nejsou u nás schopna plnit roli “hlídacího psa demokracie”. Ze zásady mají česká média úplně rozdílný metr – jiný na vládu a jiný na opozici.

Závěr

Vláda se snaží neodpovědnými společenskými experimenty, které vydává za reformy, zcela změnit charakter státu. Omezit sociální stát a vytvořit stát jen pro bohaté. Jde proti politické a hospodářské praxi, jak je běžná ve vyspělé části Evropy.

Pravice přitom projevuje naprostou nekompetentnost při řízení země. Svou hospodářskou politikou není vláda schopna vzkřísit českou ekonomiku z poklesu, ani ozdravit státní rozpočet.

Také budoucnost země v rámci EU není tak jasná, jak by se mohlo zdát. Nečasova vláda vede zemi mimo hlavní proud EU a přitom této politice nehledá alternativu v nějaké rozumné “východní (či jiné) politice” (Rusko, Čína). Mám pochopitelně na mysli rozšíření hospodářské spolupráce s těmito rychle se rozvíjejícími státy, její posílení.

Sociální napětí v zemi roste. To prochází zcela bez povšimnutí velké části politických i ekonomických elit.

Nejvážnějším problémem země ovšem je úzká propojenost českých pravicových politických elit s ekonomickou elitou (její velkou částí) a zejména s rozhodující částí médií. To velmi snižuje politické šance české levice v politickém boji. A vlastně zakotvuje dlouhodobě vládu pravice. Přitom pravice není schopna zemi efektivně vést. Propojenost pravicových elit politických s ekonomickými a médii představuje tedy smrtící koktejl pro českou demokracii. Tato propojenost, provázanost povede ve svých důsledcích k prohloubení, eskalaci velkých problémů země v politické, sociální a ekonomické oblasti. Znemožňuje demokratickou obměnu ve vedení státu (vlády) obvyklou cestou, kterou jsou volby. To povede, k dalšímu prohloubení krize české společnosti. Důsledkem mohou být opravdu vážné ekonomické a sociální problémy státu, včetně vážných nepokojů a úplné přeskupení současné politické struktury země a jejich představitelů.