Kovanda předně odmítá tvrzení, že drahé bydlení v Česku ukazuje na limity kapitalismu. Podle něj jde naopak o důsledek zásahů státu. Dokládá to na dvou příkladech z posledních deseti let, ve kterých by podle jeho názoru přirozený tržní mechanismus vedl ke zlevnění nemovitostí, ale stát mu v tom zabránil.

První případ se týká období let 2013 až 2017, kdy ČNB zasáhla proti deflaci a vytvořila velké množství nových peněz. Tím výrazně snížila úrokové sazby a zlevnila hypotéky. Levné úvěry podle Kovandy totiž zvýšily poptávku po bydlení a vedly k růstu cen nemovitostí.

Druhý zásah přišel během pandemie covidu, kdy se stát ve velkém zadlužil a nalil do ekonomiky stovky miliard korun. Výsledkem bylo opět udržení vysoké poptávky a tím pádem i vysokých cen bydlení.

„Na dluh budoucích generací jim ještě k tomu zařídil nedostupné bydlení,“ upozorňuje Kovanda, který kritizuje ty, kteří dnes mluví o limitech kapitalismu, ale přitom státní zásahy dříve podporovali.