Je vidět, že samotní autoři těchto výroků nemají sami jasno, kdy je Paroubek „přeběhlíkem" a kdy jen „odpadlíkem". Co je ale zřejmé, že u lidí, kteří se těmito termíny ohánějí, vítězí - bohužel - forma nad obsahem. A účelovost z toho čouhá jak sláma z bot o to více.

Formálně totiž můžeme nazvat každého poslance, který odejde ze strany, na jejíž kandidátce byl zvolen, odpadlíkem či přeběhlíkem. Jak ale nazvat toho, kdo porušuje program strany, za který byl zvolen a kdo neplní slib, který dal voličům? Termín, který to nejlépe vystihuje, je slovo podvodník. A je jen otázkou, zda je horší ten, co program a sliby daný voličům porušuje přímo, anebo ten, co se to snaží zakrývat a hrát s voliči divadlo.

Koneckonců, jasno v tom, kdo je politickým přeběhlíkem, nemá ani sama ČSSD. Poslanec Huml pro ni totiž není přeběhlík, protože „se jeho přechodem nemění zásadním způsobem politické poměry ve sněmovně" a Huml nechce podporovat vládu. To jsou argumenty, které používali představitelé ČSSD v reakci na dotaz, zda považují Humla za přeběhlíka. Odchod Jiřího Paroubka a Jiřího Šlégra z ČSSD ani nemění poměry ve sněmovně, ani se nikdo z nich nechystá podpořit vládu. Ba naopak!

I sama sociální demokracie si tento zásadní rozdíl, jak je vidět na případu pana Humla, uvědomuje. A tak když mluví o přeběhlictví Jiřího Paroubka a Jiřího Šlégra a vyzývá je ke složení mandátu, slyšíte v hlase špatně skrývanou pochybnost. Když Jiří Paroubek v minulosti odsuzoval politické přeběhlictví, dělo se tak vždy v případech zrady programu a porušení slibu voličům. Melčák, Pohanka, Snítilý či Wolf přece zradili slib, díky kterému získali svůj poslanecký mandát a každý jeden z nich za tuto zradu něco získali. Někdo peníze, někdo funkci, někdo příslib beztrestnosti.