Václav Havel podporoval národnostní menšiny. Byl prvním, kdo začal používat veřejně slovo Rom. Díky Občanskému fóru dostali Romové šanci blýsknout se na přední politické scéně. Havel podpořil vznik romské strany ROI a Romové tak v rámci OF získali v prvních svobodných volbách 8 poslaneckých mandátů do zákonodárných sborů. Bylo to historicky poprvé, co se Romové stali součástí parlamentu. A to nejen na území Československa, ale vůbec na celém světě.
V roce 1990 čelilo romské obyvatelstvo v severních Čechách útokům skinheadů. Tehdejší prezident Havel okamžitě vyzval ministra vnitra k rezignaci a ten ji skutečně podal. Z iniciativy Havla pak příbytky Romů v severních Čechách hlídaly vojenské hlídky. Ne každý s Havlovou solidaritou s Romy souhlasil: “Je dobře, že časy, kdy Havel chránil Romy, jsou pryč. Ať si najdou práci jako každý jiný a pak nebudou mít žádné potíže,“ uvádí pro Parlametnilisty.cz pan Josef.
Havel, přítel Romů
Havel se přátelil s Romy po celou dobu svého funkčního období. Pravidelně je zval na neformální setkání ve vile Amálie. Jindy byl zase Havel hostem na akci Romů. Při příležitosti 1. Mezinárodního Romfestu v Brně-Líšni, pozvali Romové nejen prezidenta Havla, ale i další členy vlády nebo Parlamentu České i Slovenské republiky.
Psali jsme:
Smrt Havla? Nic tragického
Havel také podporoval Muzeum romské kultury v Brně. Jana Poláková z Muzea romské kultury, pro Parlamentnilisty.cz řekla:“ Smrt považuji za součást života. Je smutná především pro nejbližší, ale pro nás všechny je nevyhnutelná. Nepovažuji smrt Václava Havla za tragickou. Zemřel tiše ve spánku jako člověk, který měl vždy hlavu vzpřímenou. Jako osoba plná empatií vůči utiskovaným. Jako muž, na kterého se nezapomíná. A tyto důvody z jeho smrti nedělají tragédii, ale událost velmi důstojnou a vážnou.“
Z ulice Cejl: Havel? Nevím, dáš mi drobné?
V Brně je romskou přítomností vyhlášena ulice Cejl. ParlamentniListy.cz se tam vydaly zjistit, jak Romové vnímají smrt prezidenta Havla ve skutečnosti. Kloudné odpovědi jsme se nedočkali. Mladík pokřikoval, jestli mu dáme peníze a mladá dívka se smála, že nezná prezidenta. Malé děti byly znalejší, Havla identifikovali jako muže, co měl teď pohřeb.
Více k tématu ROMOVÉ
Havel v přípravce
Reakce Romů na smrt Havla jsou tak spíše chladné: “Ze strany Romů jsem žádnou reakci nezaznamenala. Bohužel značná část romské komunity dnes žije na pokraji bídy a řeší každodenní existenční problémy. Smrt Václava Havla jistě mnozí zaregistrovali, ale patrně ji nepovažují za událost, která by se měla dotknout jich osobně. Výjimku samozřejmě tvoří lidé, kteří se s Václavem Havlem setkali, či s ním jednali nebo spolupracovali,“ uvedla Jana Poláková. Ona sama na Havla vzpomíná s laskavým humorem: V 80 letech koloval následující vtip: "Víte, kdo bude po Husákovi prezident? ??? Havel - už dělá přípravku... Nikdo ani v nejtajnějších představách netušil, že by se něco takového mohlo opravdu stát.“
Přiznat se, že jsem Rom? Ne!
Členové romské menšiny se v Česku v současnosti pohybují v častých problémech. Potíže mají s integrací do společnosti i hledáním práce. Ač jich je v Česku asi 250 tisíc, příslušnost k tomuto etniku přiznává jen zlomek. „Myslím, že zejména vzhledem k tomu, jaká panuje ve společnosti vůči Romům nálada, tak pro ně není příliš příjemné a přijatelné se k této národnosti hlásit. Já to samozřejmě neschvaluji, ale bohužel je to tak,“ myslí si aktivista Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě.
Nevědí, že jde o statistický údaj
Romové se prý často bojí, že by takové přiznání pro ně mělo negativní následky a sčítací komisaři jim často vůbec nevysvětlili, že se jedná pouze o statistický údaj. Navíc se někteří Romové považují spíše za cikány, přestože je to podle Holomka totéž.
„Cikánská národnost je totéž co romská. Cikán je název, který se používá zvenčí vůči Romům. Rom je název, který pochází zevnitř komunity. V romštině Rom znamená člověk. Řada lidí mi říká, že slovo Rom se objevilo až v poslední době, ale existuje stovky let,“ uzavírá aktivista.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Irena Ševelová
