Podle paragrafu 30 odstavce 1 Zákoníku práce smí zaměstnavatel v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob zjišťovat jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Jakékoli otázky na soukromí padnout nesmí. Mnoho lidí má však zkušenosti, kdy toto nebylo dodrženo. Typická otázka, která byla položena zejména ženským uchazečkám během pohovoru, je, kolik mají dětí, případně jestli ještě nějaké hodlají mít. Ostatně ženy, byť s vynikajícím vzděláním a předpoklady, mají podstatně těžší najít si práci. Tyto otázky jsou samozřejmě diskriminační. Jenže zaměstnavatel také potřebuje udržet bezchybný chod firmy a k tomu potřebuje stoprocentní přítomnost a nasazení všech zaměstnanců. ParlamentníListy.cz proto zjišťovaly, zda firmy při přijímacích pohovorech dodržují zákon a ptají se pouze na otázky úzce související s profesí.

Podnikatel nechce riskovat krach

Oslovili jsme několik firem na Olomoucku. Všechny svorně tvrdily, že samozřejmě ví, jaký je zákon a na otázky například kolem rodinné situace se neptají. Jsou si totiž dobře vědomy toho, co může dokázat odmítnutý uchazeč. Například Michal, majitel jedné menší stavební firmy, říká: „Většina našich zaměstnanců jsou muži, takže tam jsou otázky ohledně dětí zbytečné. Důležitá je kvalifikace a praxe. Kdybych však měl firmu, ve které bych zaměstnával hlavně ženy, asi bych uvažoval jinak,“ přiznal.

Přesto se ParlamentnímListům.cz podařilo najít jednoho zaměstnavatele a zároveň i majitele firmy, který zaměstnává kolem sta lidí a tvrdí, že ptát se na rodinnou situaci, ale třeba i náboženství by mělo být povoleno. Tato firma pracuje s výpočetní technikou a její majitel si přál zůstat v anonymitě. Říkejme mu proto třeba Karel.

Vysvětluje: „Svou firmu jsem založil sám a sám jsem ji vybudoval. Protože pracujeme sedm dní v týdnu a v podstatě 24 hodin denně, musím mít velice schopný tým, který bude ochoten pracovat kdykoli. Jsme službou pro jiné velké firmy a pokud zklameme, víckrát nás již neosloví. Vím, že lidé práci potřebují, ale já si nemohu dovolit zaměstnat někoho, komu rodinné či jiné důvody opakovaně znemožňují pracovat. To platí jak o ženách, tak o mužích,“ říká s tím, že je však ochoten, pokud je to potřeba, člověku umožnit dočasně pracovat na poloviční úvazek.“