Jak jdou kšefty? „Kšefty se tak nehýbou. Krize je asi znát v každém odvětví. Ať je to stavebnictví, pohostinství nebo ubytování. Ono tady v Krumlově se může zdát, že je tu hodně lidí, ale s financemi je to slabší. Navíc se pořád otvírají nové a nové hospody, takže ti lidé se rozptýlí a jak říkám, už to není co bývalo," reaguje hospodský.

Cikán a úvěr? To bylo tóčo

Jak se vůbec semlelo, že má dnes už devatenáct let svojí hospodu? „Ve dvaadevadesátém se v malé privatizaci prodávaly v Krumlově baráky. My jsme tu bydleli, manželka se tu narodila. Tak jsme si řekli, buď se odstěhujeme a půjdeme do paneláku, nebo ten barák prostě koupíme," vypráví Milan Kotlár.

„Já tenkrát dělal v mlékárně v kotelně, takže žádné peníze ušetřené nebyly, no a když jsme šli do banky, tak prostě viděli cikána, a bylo... Rok nám to trvalo, než jsme sehnali peníze. Nakonec jsme dostali úvěr tři sta tisíc, ale bylo to otřesný. Hádka s ředitelem banky...", nastiňuje pro ParlamentníListy.cz hospodský.

Další příběhy čtěte ZDE

Hádka? „No to už jsem si nebral servítky," směje se. „To už jsem si říkal, já nemám co ztratit, když vám sdělí (ředitel banky) do očí, že k vám nemá důvěru, jenom proto, že jste cikán... Tak jsem mu od plic řekl: A já mám mít důvěru k vám, když jste bývalý komunista? No a už to začalo, už to lítalo, bouchání do stolu... Nakonec nám ty peníze dal. Tři sta tisíc. Já tenkrát vydělával tři tisíce, to jsem si pak říkal, ježíšmarjá to v životě nesplatím," vzpomíná majitel hospody a dodává: „Prostě ty začátky byly krušný."

SLEDUJEME téma Romové

V klidu nejste nikdy, lidi nemají prachy