„Do této ostravské firmy jsem přešla z jiné společnosti, která sídlila v Opavě, a i když jsem šla trošku s platem dolů, ušetřila jsem čas i peníze na dojíždění. Myslela jsem si, že do důchodu to nějak doklepu. Pracovat umím, snažila jsem se zvládnout i nové věci, které jsem ve své minulé práci nepotřebovala. Počítače byly mým koníčkem, takže jakmile se objevila nějaká možnost dalšího kurzu, hned jsem se přihlásila," vzpomínala pro ParlamentníListy.cz na uplynulých pět let ve firmě. Když se začaly šířit řeči o krizi a zeštíhlování, znervózněla a začala přemýšlet, zda někde nedělá chyby.

Začala mít problém se spaním. Budila se pravidelně kolem druhé v noci a už většinou neusnula. Když konečně výpověď dostala ona a další kolegyně z oddělení, jako kdyby z ní něco spadlo. Dusno však na pracovišti zůstalo. Všichni cítili, že se jich to za chvilku může týkat také a nějak se pokazily vztahy.

„Když opadl prvotní šok, okamžitě jsem začala odpovídat na různé inzeráty na internetu. První týden jsem si představovala, že si najdu něco lepšího. Že přece není možné, abych si něco nenašla. Rozeslala jsem emaily na všechny strany. Obvolala jsem různé známé, o kterých jsem věděla, že by mohli mít nějaké zajímavé kontakty, či informace. Každý den jsem trávila na internetu několik hodin a začala jsem si zoufat... Nikdo neodpovídal. První týden, druhý týden. Proč není někde v nějakém zákoně zakotvena povinnost odpovědět i na emailové dopisy?" ptá se paní Dáša, která o kultuře chování českých firem nemá valné mínění.

„Kdyby platil starý systém, měla bych to už se dvěma dětmi do důchodu za pár a klidně bych šla i do předčasného důchodu. Jenže podle nových zákonů mám před sebou ještě necelých sedm let," říká paní Dáša.

Přes třicet let praxe. Na nic