Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté,

scházíme se tu v době, kdy od sestavení vlády uplynulo patnáct měsíců, také od našeho posledního kongresu. Nebylo to období jednoduché, ale je to dostatečná doba na to, abychom mohli bilancovat, co se nám povedlo, co se nám povedlo méně a jak chceme pokračovat dál. Nejenom ve vládním angažmá, ale také na půdě ODS.

Nescházíme se proto, abychom se tu poplácávali po zádech, jak jsme skvělí, jak jsme úžasní a bezchybní, protože takoví jsme nikdy nebyli, a obávám se, ani nikdy nebudeme. Musíme mít dostatek pokory si to přiznat, protože ten, kdo si neuvědomuje i svoje nedostatky a chyby a neumí se podívat do zrcadla, ztrácí kontakt s realitou. To se nám nesmí stát a já pevně věřím, že se nám to ani nestane.

Na druhou stranu jsem přesvědčený, že namístě není ani nějaké přehnané sebemrskačství. Není k němu důvod. Kdo chce, musí vidět, že především v posledním období se nám daří prosazovat mnoho našich záměrů a programových myšlenek do praxe, a výnosy našeho vládního angažmá jednoznačně převyšují politické náklady. Kdo toto vnímat nechce, toho asi nepřesvědčíme, i když se o to budeme nadále pokoušet.

Náš potenciální volič je přemýšlivý, má všeobecně široký rozhled a používá zdravý selský rozum. Je kritický a neodpouští chyby snadno. Pokud je uděláme, musíme si je tvrdě odpracovat. Tvrději než ostatní. To my víme, nemůžeme se na nikoho vymlouvat a musíme s tím počítat.