Těch příčin je několik a začaly se utvářet hned po volbách 2006. Už tehdy jsme v Praze začali doplácet na hříchy vedení ODS a především vlády.

Jaké hříchy přesně máte na mysli?

Začalo to postupným odklonem od stěžejních bodů, hlavně těch ekonomických, našeho programu, pokračovalo přes spory ve vedení a různé přestřelky přes média, přenechání vlajkové lodi - klíčového ministerstva financí - Miroslavu Kalouskovi (tehdy KDU-ČSL dnes TOP 09) a pokračovalo nekoncepčností v prosazování volebního programu, což vyvrcholilo nešťastným způsobem zavedenými poplatky ve zdravotnictví. Své sehrála i neschopnost vyjednat s opozicí příměří v období předsednictví České republiky v EU... Vliv měly i různé kauzy pečlivě živené opozicí, určitě i odcizování politiků běžným lidem, arogantní způsoby vystupování, ale také únava voličů z určitého stereotypu politického rozložení sil a v neposlední řadě i vznik nových pravicových alternativ. Lidé jsou vnímaví, politické handrkování je v zásadě nezajímá, vnímají je negativně a nedodržování zásad a slibů, byť z důvodu koaličních praktik, jim pochopitelně vadí.

Jako jeden z pražských politiků jste doplatil na preferenční hlasy, které zamíchaly pořadím. Vypadalo to, že z pátého místa na kandidátce máte zvolení do sněmovny jisté.

Upřímně, myslel jsem si to. V parlamentu jsem před tím působil krátce, když jsem zastoupil Tomáše Kladívka, který zvítězil v senátních volbách. Nyní jsem sestavil nový tým spolupracovníků a spolu s několika dalšími kolegy jsem chtěl změnit několik evidentně špatných zákonů, například o sociálních službách, anebo prosadit nové jako třeba zákon o sociálním bydlení. Zároveň jsem se zabýval energetickou politikou a připravoval řešení jak legislativně zajistit do budoucna Praze cenově dostupnou energii a teplo. Kroužkování v tomto ohledu změnilo mé plány.