Táborská radniční koalice opět válcovala na zastupitelstvu 27. června většinou svých hlasů, mnohdy ale jen velmi těsnou, návrhy opozice. Návrh místostarosty Emila Nývlta (ČSSD) o prodeji třinácti volných bytů obálkovou metodou však neprošel, což poukázalo jak na názorové rozpory mezi ČSSD, Tábor 2020 a TOP 09, tak na neprůhlednost rozhodování o prodeji volných bytů. A především dokumentovalo to zásadní - neexistenci pravidel. To si místostarosta Nývlt za svůj resort zřejmě neuvědomuje, jako ostatně mnoho dalších podstatných věcí.

S prodejem těchto bytů se totiž vyskytl zásadní problém. Jeden ze zájemců v rámci běžné a vžité praxe (aby uspěl alespoň při koupi jednoho z volných bytů), podal žádost hned o tři z nich. Ve všech případech byla jeho nabídka nejvyšší a komise navrhla prodej jednoho z bytů jeho osobě. Nabídky na další dva byty byly vyřazeny, což je v rozhodování komise také zřejmě běžná praxe. Občan zareagoval dopisem zastupitelstvu, že se bytu, který mu komise přisoudila, vzdává. Chce ale jeden z bytů dalších, na který podal rovněž nejvyšší nabídku. Podmínky, na jejichž základě komise rozhoduje, zřejmě neznal. Není určitě sám.

Poměrně široká diskuse zastupitelů problém nevyřešila. Nemohla. K objektivnímu rozhodnutí totiž chybělo to podstatné - jasně stanovená pravidla. A tak padaly "z voleje" neuvěřitelné návrhy. Třeba ten, aby zastupitelstvo vzalo v úvahu vzdání se bytu zklamaným občanem a nepřikleplo mu žádný, což vzbudilo logicky výhrady. Nespravedlivým vůči ostatním účastníkům obálkové metody se zdál i návrh, aby tedy dostal další z bytů, o něž nejvyšší nabídkou žádal.