"Za chvíli už nebude ani na pohřbívání, lidi budeme nechávat mrznout a tlít v ulicích tak, jako se to dělávalo v Rusku nebo na Sibiři," stěžuje si ParlamentnímListům.cz jedna z návštěvnic Vinohradského hřbitova. Na věnce či květiny už nemá. A tak na hroby nosí alespoň šišky. A není sama.
Na tíživé situaci pozůstalých jsou přitom biti zejména právě obchodníci. "Prodávám tady už od komunistů. Ale to, co vidím letos, jsem ještě nezažila," stěžuje si ParlamentnímListům.cz jedna ze zdejších obchodnic-pamětnic.
Důchodcům dávám za polovic. Nebo zadarmo
"Několika důchodců už se mi zželelo natolik, že jsem jim zboží prodala za polovic, nebo dokonce zadarmo," pokračuje rozčilená prodavačka. "Za komunistů ani v devadesátých letech jsem to nezažila, když má někdo pět šest tisíc důchod, a takových je většina!, jak z toho má vyžít? Ale to ti nahoře nevědí, nebo vědět nechtějí," lamentuje zhruba šedesátiletá dáma.
Poblíž stojící obchodník přikyvuje. "Je to hrůza, nevím, kam to povede. Když tady vidíte ty stařečky, jak by chtěli uctít památku svých blízkých, ale obrací v ruce každou korunu.. je to jen pro silnější povahy," říká redakci.
Jsme bez peněz, stěžují si lidé
Při procházce jedněmi z největších pražských hřbitovů ale člověk nabyde dojmu, že jediné, čím je v této ekonomickou krizí zmítané době zesnulé možné uctít, je trocha zeleně ze zahrádky, nebo ten nejmenší svícen. Ten je možné u před hřbitovy stojících obchodníků pořídit už za čtyři koruny.
"Na věnce a kytky ale nemám, tak vždycky koupím alespoň svíčku, nebo posbírám nějaké šišky, abych na hrobě nechala aspoň něco," říká posmutněle starší žena.
SLEDUJEME témata: vládní reformy a důchodová reforma
Kup to uzený, znělo nad hrobem
Vinohradské hřbitovy ale na den, kdy si Česko i další země už od desátého století připomínají Památku zesnulých, ukázaly i jinou než pietní tvář. "No jo, kup to uzený, dyť já budu za hodinu doma, sem teď na hrobu, do pr*ele.." hulákal například jeden z mužů do mobilního aparátu ve chvíli, kdy z mramorové desky hrobu své příbuzné smetával jehličí.
Za nepříliš chytrý nápad musela označit jedna z pozůstalých maminek také to, že na hřbitov vzala své dvě zhruba tří až pětileté děti. "Nech toho, kolikrát ti to mám říkat, ježišmarjá, já nevím, po kom ten kluk je," lamentovala nad synem, který si dlouhou hřbitovní chvíli krátil tím, že svou tříkolkou najížděl na jednu z mramorových desek.
Mladé hřbitovy nezajímají. Jen Romy
Většina návštěvníků se ale během druhého listopadového dne rekrutovala z řad padesátníků a starších lidí. "Ti mladí už ani neví, co to pieta je. Až ta stará generace vymře, budou na hroby chodit už jenom Romové," komentuje věkové složení návštěvníků hřbitova jedna z pozůstalých. Ať se prý o Romech říká, co chce, úctu k mrtvým a věcem "mezi nebem a zemí" mají mnohem větší než většinová populace.
Její zástupci si vesměs ParlamentnímListům.cz stěžovali výhradně na ekonomickou situaci, která ovlivňuje i jejich investice do pohřebních ozdob. "Občas sem přinesu jenom nějakou tu šišku ze zahrady. Na víc nemám," sdělila redakci jedna z penzistek.
Další z návštěvnic pražského hřbitova na Vinohradech špatnou ekonomickou situaci vyřešily po svém. "Vyrábíme si věnce doma, to tak draho nepřijde. Nebo přineseme pár ozdobených šišek, jako památku. Kupovat věnce je pro nás luxus," říká za dvě stařenky ParlamentnímListům.cz ta mladší z nich.
Věnec za dvě stovky. Svíčka za pár kaček
A má pravdu. Středně velké věnce se v centru Prahy dají jen stěží sehnat za cenu nižší než sto korun. Spíše ji výrazně převyšují. "Pořádný" věnec s ozdobami tak lze sehnat za cenu od sto padesáti do sto osmdesáti korun. Nejoblíbenější "hřbitovní kvítí", tedy chryzantémy, jsou k dostání za padesát korun. A i to je pro mnohé, zejména důchodce, moc. Proto si vystačí se svíčkami. Jak již bylo zmíněno, ta nejlevnější stojí pouhé čtyři koruny. Větší a dražší se potom pohybují v cenových relacích od deseti do třiceti korun.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých nebo lidově dušičky připadá už od 10. století na 2. listopadu. V římskokatolické církvi je dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé.
Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská. Ta vzešla z prostředí katolického modernismu po I. světové válce.
-
Další reportáže ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE
Čtěte také:
-
Drábek se diví: Krása nejdřív souhlasil a pak na mě poštval postižené
-
Přijdou penzisté o všechno? Nesmysl, vzkazuje ministr Drábek
-
Drábek: Lidem z důchodů sice ubereme, peníze zpět získají valorizací
-
Vláda spojí hlasování o její důvěře s částí penzijní reformy
Ilustrační foto: Hans Štembera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Šulcová
