„Zrovna dnes jsem měl v ordinaci tři pacienty, přišli zcela poprvé, ale prostě se nedokážou srovnat s tím, že je pro ně tento měsíc posledním v jejich současném zaměstnání. V tomto roce je to stále častější jev - lidé přicházejí s tím, že ztratili práci nebo jim ztroskotalo podnikání. Je to pro ně nadprahová zátěž, s kterou se umějí vyrovnat jen opravdu silní jedinci. Ze ztrátou pracovních vztahů se totiž rozjíždí velmi často následně ztráta osobních vztahů a vazeb, přicházejí finanční problémy, dost často se na to pak nabalují někdy třeba jen banální choroby, které však celou situaci ještě zásadně zhorší. Pokud ti lidé mají splácet hypotéky či jiné dluhy, nedá se divit tomu, že nakonec zaklepou na dveře psychiatra. Z velké části jim on však příliš pomoci nemůže, poněvadž až na uvedené a vážné potíže s tím, jak existovat, jsou duševně zdrávi," uvedl pro ParlamentníListy.cz Cimický.

Čtěte také:

•  Vladimír Dlouhý: Za krizi mohou i obyčejní lidé, kteří žili na dluh

A vysvětlil, že za vší deziluzí, kterou jsou lidé v posledních měsících postupně naplňováni, stojí to, že celý hodnotový systém většiny je zpochybněný.

„Aby člověk mohl pracovat a být v harmonii, potřebuje mít pocit jistoty, mít základní orientaci, při které se mají o co opřít. Ale to dneska neplatí. Veškeré jistoty padají, orientovat se v čemkoli je nad síly běžného člověka - a tím myslím i otázky politické scény. Lidé prostě nevědí, komu věřit, na koho se obrátit. Navíc jsou neustále zahlcováni ze všech médií napříč celou nabídkou trhu a internetu negativními informacemi. Není přitom tajemstvím, že se média ještě předhánějí v tom, které přinese negativnější a horší zprávy," konstatuje dále psychiatr Jan Cimický s tím, že se v každém člověku přitom to negativní ukládá - ať chce, či nikoli. Proto přidává varovné srovnání s prakem.

Špatné zprávy člověka napínají. Jednoho dne se organismus může zhroutit