Ve značné části veřejnosti získal soudce Jan Šott respekt razantním stylem i odvážným odůvodněním rozsudku nad poslanci Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou v kauze uplácení v politické straně Věci veřejné. Čtyřiatřicetiletý Šott v rozhovoru pro týdeník Respekt říká, že generace soudců, k níž on sám patří, je otevřenější a možná svým způsobem i sebevědomější, pokud jde o vztah justice k dalším dvěma mocím ve státě.

Podle něj je tento trend vidět dost výrazně ve správním soudnictví. „Nikdo z mého profesního okolí nevyjadřoval pochybnosti, zda proces s Vítem Bártou – pokud jde o veřejné projednávání za přítomnosti médií – chybně. A předpokládám, že by ho vedli podobně,“ uvádí Šott v rozhovoru pro Respekt.  

Ostudné zacházení se soudním čekatelem

Tento názor obhajuje i ve chvíli, kdy je konfrontován s případem soudního čekatele Petra Langera, jehož prezident Václav Klaus odmítl kvůli nízkému věku jmenovat soudcem. Zatímco Langer prezidenta zažaloval, ostatní se vzdali hájení spravedlnosti, za což pak byli odměněni dodatečným jmenováním. „Svědčí to o odvaze pana doktora Langera. Myslím si, že byl vystaven naprosto ostudnému zacházení,“ podotýká Šott.

Ostatní justiční čekatelé však ohnuli hřbet ve chvíli, kdy prezident jednal v rozporu s právem, jak rozhodl i Ústavní soud. „Já to opravdu nevnímám jako selhání. Určitě si nemyslím, že tito čekatelé ohnuli hřbet. Samotné podání jejich žalob bylo v jejich situaci podle mého názoru statečné rozhodnutí,“ míní Šott, že stažení žalob ve chvíli, kdy jim bylo dáno na srozuměnou, že budou jmenováni, nebylo z jejich strany ničím špatným.

Veřejnost ocení podrobnější vysvětlení rozsudku

Šott je přesvědčen, že justice či soudci by se pro veřejnost mohli stát srozumitelnější, pokud by více komentovali svá rozhodnutí. „Je lépe každé rozhodnutí vysvětlit, zvláště u případů, o něž projevuje veřejnost velký zájem. Když se lidem rozsudek rozumně vysvětlí a mají pocit, že se s nimi hraje otevřená hra, pak lépe přijmou i rozhodnutí, se kterým nesouhlasí,“ domnívá se Šott.

To, že v justici dochází k selhání a veřejnost to často bere jako zametání kauz pod koberec, považuje i za důsledek toho, že máme přibližně tři tisíce soudců a tisíce státních zástupců. „Navíc jde o profesi, která může lákat i lidi s nekalými úmysly. Podstatné je, aby se je podařilo odhalit a aby se jich justice dokázala rychle zbavit,“ upozorňuje Šott.