Po zprávě o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch „národního hrdiny“ Romana Smetany podal populistický ministr Jiří Pospíšil,  a o jeho zatím dočasném návratu na svobodu se začalo probírat oznámení o zamítnutí žádosti o milost prezidenta republiky, o kterou sám delikvent nežádal a ani by ji dle údajného vlastního vyjádření nepřijal.

Pár čtenářů mi napsalo, že je udivuje páně prezidentova neochota omilostnit člověka, který pouze počmáral pár plakátů, když na druhé straně ruší tresty lidem, kteří prokazatelně škodí společnosti. Nemohu na jejich údiv reagovat  jinak než kontinuálně s dříve zveřejněnými stanovisky k tomuto případu (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012050501; http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012050901; http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012052501). Jen pro pořádek a z „pedagogických“ důvodů připomínám, že nehodnotím, nezatracuji ani neobhajuji rozsudek soudkyně Markéty Langerové, nicméně upozorňuji, že před ní měl věc v rukou státní zástupce, který nevyužil možnosti uzavřít věc odklonem. Tak je to ve všem: veřejnost se hněvá na soudce, kteří nevyhověli jejím představám o správném rozsudku, ale netuší, že soudce vaří ze surovin, které mu připraví žalobce. Občas jsou tak špatné, že se z nich skutečně nepodaří „uvařit“ poživatelný pokrm, i kdyby se o to soudce poctivě snažil.

Přiznám se, že mám častější příležitost podivovat se nevyhovění žádostem o milost než čtenáři. Prošlo mi jich rukama několik desítek, z nich pár úspěšných (v posledních třech letech ani jedna). Nikdy nepodporuji žadatele, u něhož bych neměl silné podezření, že je obětí nesprávného postupu orgánů činných v trestním řízení. Vím ovšem, že pan prezident odmítá přehodnocovat rozsudky z trestněprávního hlediska, takže žádost o udělení milosti  se musí opírat o humanitární odůvodnění. Divím se tehdy, když se setkám s apriorním odmítnutím, jemuž nepředcházelo prověření údajů, uvedených v odůvodnění žádosti. Veřejnost, která s oblibou haní pana prezidenta kvůli „podivným“ milostem, provázeným podezřením na korupci, netuší, že „podivných“ odmítnutí je daleko více, přičemž za nimi se určitě korupce neskrývá.