Je nespokojen s tím, že vrácením majetku dojde k postupnému rušení státního financování církví a nedojde k tomu, že podle stávajících předpisů by v budoucnu mohly získat státní finance i muslimské obce či některé sekty. Čižinský nechápe rozdíl mezi restitucí majetku a darováním majetku. Stát může darovat majetek či jinak jej rozdat, komu chce. Pokud jde však o restituci, pak musí vydat majetek tomu, komu původně patřil. To, že církevní restituce, ať již naturálním vydáním původních věcí či finanční náhradou, jsou určeny jen vůči církvím, kterým byl majetek zabaven, je správné. Stejně bylo postupováno při restitucích vůči občanům či některým tělovýchovným organizacím. Zde též nebyl majetek rozdělen rovnoměrně mezi všechny sportovní kluby, ale jen mezi Orel, Sokol a Dělnické tělovýchovné jednoty, kterým byl po roce 1948 odňat.

Kritizovat církevní restituce jako xenofobní, protože z nich nic nemají muslimské obce, je nesmysl. Muslimské obce z nich nic mít nebudou proto, že jim majetek u nás po roce 1948 zabaven nebyl. I státní financování církví přijeté zákonem z roku 1949 vycházelo z logiky, že ze zabaveného církevního majetku bude stát zabezpečovat materiálně církve sám. Proto je v rozporu s logikou zákona, aby ze státních prostředků, které stát získává i z původního církevního majetku, těžily náboženské skupiny, kterým žádný majetek zabaven nebyl.