Zeman prý drží vládu za krk víc, než si ona myslí. Dostala varování

„Najednou by se stal nejvýznamnějším činitelem uprostřed politického dění. Vzrostla by mu moc víc, než si rozhádaní předsedové politických stran umějí představit,“ prohlásil politolog Zdeněk Zbořil k neustále probíhající debatě o kompetencích prezidenta, zda je hlava státu jen ceremoniářem, nebo má silnější mandát než ostatní ústavní instituce.

Damoklův meč v podobě prezidenta visící nad vládou považuje Zbořil za přínosný. „Hezkým příkladem je situace na pražské radnici, kde nad sebou tento Damoklův meč nemají. Nehrozí jim jako Nečasově vládě, že by prezident přišel, řekl, že když se nemůžou dohodnout, najmenuje úřednickou vládu z moci své vůle, která, i když ji sněmovna nepodpoří, bude vládnout do sněmovních voleb,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz. V Praze, kde tato hrozba nehrozí, to podle něj vede ke gulášové situaci, zatímco na celostátní úrovni tak prezident nepřímo brání ještě větším hádanicím a permanentní vládní krizi.

Prezident nemůže být ceremoniář

Podle Zbořila se vede planá diskuse, zda máme poloprezidentský systém nebo zda díky přímé volbě a Miloši Zemanovi směřujeme k prezidentskému systému, ale málokdo se podle něj zabývá tím, že druhou stranou téže mince je stát politických stran. „To je druhé nebezpečí současnosti, že si Česko rozparcelovaly politické strany, a to jen některé. Můžeme dojít ke stejnému ohrožení demokracie jako při nekontrolovatelném posilování moci prezidenta,“ poznamenal politolog, který je přesvědčen, že prezident nemůže být jen ceremoniářem. Ale politolog Jiří Pehe prohlašuje, že to ovšem neznamená, že se prezident může interpretovat stylem „stát jsem já“.

Ing. Miloš Zeman

BPP
První přímo zvolený prezident ČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Politologové varovali před přímou volbou. Marně

Ti, co naříkají nad tím, že když byl zvolen prezident přímo, má vyšší legitimitu, měli podle Zdeňka Zbořila křičet před změnou Ústavy ve prospěch přímé volby. „Vždyť na rizika spojená s přímou volbou upozorňovala spousta politologů, z šestnácti posudků, které si tehdy k tomu vyžádal Senát, bylo čtrnáct negativních. A když se dnes ukazuje, že přímá volba může mít ještě jiné než předpokládané důsledky, všichni se toho lekají. A budou se lekat tak dlouho, dokud nebudou o Ústavě uvažovat komplexně, a pokud se bude vždy reagovat na pokus prezidenta nebo premiéra Ústavu využít nebo zneužít,“ podotkl politolog.

Také politický analytik Tomáš Lebeda potvrzuje, že proti přímé volbě byla poměrně silná opozice mezi odborníky a politology, kterou ovšem nikdo neposlouchal. „Znám velmi málo politologů, kteří by přímou volbu podporovali, naopak většina ji odmítala jako naprosto nesystémový a nebezpečný prvek. Myslím, že aspoň část odborné veřejnosti, a z toho naprostá většina politologů, svoji povinnost splnila, ale proces schvalování neovlivnila,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz Lebeda.

Volba občany nevylučuje, že prezident bude pouze symbolem

Podle některých odborníků, například filozofa Václava Bělohradského, posílila volba „lidovým referendem“ prezidentovu legitimnost.

„Aktér s významně větší legitimností než ostatní aktéři se stává instancí arbitrážní, posuzující a hodnotící, nadsystémovou,“ uvedl minulý týden v deníku Právo. Ale politolog Tomáš Lebeda namítá: „Pominu-li volbu referendem, což je nesmysl, tak přímá volba všemi občany, i když posiluje postavení prezidenta, nutně neznamená, že se vylučuje, aby prezident byl pouze symbolem. Rakouský prezident je toho důkazem, a to má z Ústavy výrazně vyšší pravomoci než český, a zůstává výhradně symbolem a své politické pravomoci nevyužívá.“

Stejný názor má i bývalý politik a publicista Václav Žák, který v Právu uvádí, že „samotná změna způsobu volby nemůže znamenat vyvázání prezidenta z jeho ústavního postavení. Český prezident zůstává neodpovědným prezidentem, za jehož akty odpovídá vláda“.

Ústava a zákony jsou jako klec, v níž se politici musí pohybovat

Také politolog Jiří Pehe nesouhlasí s názorem, že přímá volba znamená automaticky větší legitimitu, že by prezident měl do všeho víc mluvit a měl právo trochu rozviklávat legitimitu rituálů a institucí nebo byl nějakým svědomím, kterému musí politici naslouchat. „Myslím, že tím, co hraje hlavní úlohu, je ústavní rámec. A ten hovoří jasnou řečí: Ať byl prezident zvolen nepřímo nebo přímo, má určité pravomoci. A přímá volba mu nedává žádné právo měnit nebo se pokoušet své pravomoci rozšířit,“ je přesvědčen Pehe. Souhlasí s publicistou Václavem Žákem, že v ústavní demokracii je ústava a zákony jako klec, ve které se politici musí pohybovat. „Neznamená, že když byl někdo zvolen přímo, ocitá se mimo klec,“ dodal Pehe.

Prezident si musí autoritu vydobýt

Jiří Pehe míní, že společnost rozhýbává celá řada faktorů, třeba intelektuálové a lidé, kteří jsou ve společnosti vážení. „K nim může patřit i prezident, ale neznamená to, že má právo rozhýbávat společnost jen proto, že byl zvolen přímo, musí si vážnost vydobýt,“ řekl ParlametnnímListům.cz Pehe.

Poukazuje na to, že přímo se volí hlava státu ve třinácti zemích Evropské unie, z toho dvanáct jsou parlamentní demokracie, jen Francie je prezidentskou republikou. „Ve všech parlamentních demokraciích, kde se volí hlava státu přímo, má pravomoci dané ústavou a nikde se z ní nepokouší dělat nějakého morálního ducha, který se vznáší nad vodami politiky. Má své ústavní pravomoci a ty si musí plnit,“ uvedl politolog. Pokud má podle něj někdo právo „něco rozhýbávat“, například britská královna může vnášet do politiky otázky svědomí a morálky, ale její legitimita vychází z historické tradice, a ne jen z toho, jako u prezidenta Miloše Zemana, že ho volilo 56 procent lidí, kteří přišli k přímé volbě. „To z něj automaticky nedělá nějakého arbitra,“ odmítá politolog názory filozofa Bělohradského.

Hlava státu nemá právo kádrovat profesory

Má svoji váhu, když se k něčemu vyjádří prezident, říká Jiří Pehe, ale nemůže „diskusi rozdmýchávat“, když se pokusí zneužít svých pravomocí proti duchu zákonů. „On se musí pohybovat v zákonném rámci, nemá právo odmítat profesory, kteří projdou složitým profesorským řízením, schválí je univerzita, projdou procesem na Ministerstvu školství, proto nevidím důvod, že by měl být prezident někdo, kdo profesory lustruje nebo kádruje. Pokud se mezitím neobjeví závažná informace, že spáchali zločin,“ je přesvědčen Pehe.

Ministr zahraničí vidí Zemana v kroji s chlebem a solí

Politolog Zdeněk Zbořil zastává názor, že v Ústavě je uveden prezident jako součást moci výkonné. „Není lepšího příkladu než hádka o jmenování velvyslanců nebo jmenování profesorů. Ministr zahraničí se domnívá, že diplomaty prezident pověřuje, ale tak to není, prezident velvyslance a vyslance jmenuje jako své zástupce v zemích, do kterých jsou vysíláni. Nezastupují v cizině ministra zahraničí, zastupují hlavu státu,“ stojí ve sporu prezidenta a ministra zahraničí politolog na straně Miloše Zemana.

„Ministr zahraničí by ho chtěl vidět jen v kroji, jak jezdí po světě a nechává se hostit chlebem a solí, prezident si zase myslí, že by měl být spolutvůrcem, ne-li tvůrcem zahraniční politiky,“ konstatuje Zbořil.

Mocnář přijal profesora ke jmenovacímu aktu po třinácti letech

„Všichni prezidenti využívali svého postavení, brzdili nebo naopak urychlovali věci,“ podotkl a uvedl jako příklad podepsání demise ministrů prezidentem Edvardem Benešem. „Dneska všichni naříkají, že Beneš demisi podepsal, ale on to nemohl nepodepsat, mohl to jen zdržovat,“ vysvětlil a dodal, že politické strany nemají obranu při vynucování lhůt.

„To je v Ústavě schválně, že prezident není vázán předepsanými lhůtami, dokdy může rozhodnutí učinit. Je to proto, aby byla moc mezi ústavními institucemi vybalancovaná a vyvážená,“ míní politolog. A uvádí příklad z historie. „Když se stařičký mocnář za Rakouska-Uherska rozzlobil na nějakého profesora, tak ho přijal ke jmenovacímu aktu po třinácti letech a olomouckého arcibiskupa teprve po pěti letech. Takže Zeman prý nedělá nic mimořádného,“ přirovnává prezidenta demokratického státu k rakousko-uherskému císaři.

Miloš Zeman by měl omezit počet svých aktivit

Prezident má podle odborníků právo vnášet do veřejné debaty své impulsy, může je formulovat jako náměty, ale měl by si dávat pozor, aby mluvil o oblastech, kde má nějaké pravomoci. „Když nás každý druhý den obšťastní nějakým novým námětem, co by se mělo dělat jinak, je to za prvé kontraproduktivní, už tomu nikdo nevěnuje pozornost, za druhé je trochu komické, když se hlava státu snaží jeden den říkat, že by se měly zakázat nějaké sporty jako rallye, druhý den říká, že by se mělo více investovat do ekonomiky, třetí den mluví zase o něčem jiném. Myslím, že to do společnosti nevnáší nové impulsy, když s nimi takhle plýtvá,“ shrnul Jiří Pehe. Měl by omezit počet aktivit, vybrat si několik témat, které souvisí s jeho ústavně vymezenými pravomocemi.

K prosazení svých nápadů bude potřebovat vlivnou politickou stranu

A pokud má Miloš Zeman téma, které není v jeho pravomoci, jako jsou majetková přiznání, ať si svolá politické lídry a mapuje situaci, ale hlavně ať prý buduje bázi ne mocenskou, ale přátelskou se sociální demokracií, když tvrdí, že je levicovým prezidentem. „Protože to bude jeho jediná šance, jak něco prosadit, že to za něj prosadí nějaká politická strana. A když sociální demokracie zřejmě vyhraje sněmovní volby, bude záležet na tom, jaké s ní bude mít Miloš Zeman vztahy. Když budou špatné, tak neprosadí zase nic,“ varuje Hrad Pehe. Ale když bude mít prezident vztahy dobré, nebo dokonce bude ČSSD kontrolovat, tak bude mít mnohem silnější prostředky, než má jako prezident, aby své nápady prosadil. Ale dokud je prezidentem zvoleným za SPOZ a nemá za sebou žádnou politickou sílu, nebude mít možnost své nápady jako majetková přiznání nebo změnu volebního systému prosadit, je přesvědčen politolog.