Vzpomínáte na prezidenta Billa Clintona v dobrém?Anketa
„Nic není černobílé. Když bychom chtěli prezentovat Ukrajinu jako zemi, která je vzorem všech ctností, tak to samozřejmě nebude pravda a každý, kdo nebude chtít, tak mu to nedá práci, aby našel spoustu příkladů, že tomu tak není. Ani naše země není bez chyb a Ukrajina těch chyb má celou řadu. Mimo jiné je to právě třeba minulost, na kterou tazatel upozorňuje. Mimochodem, Maďarsko a Slovensko má podobnou minulost. A přesto je bereme jako partnery v demokratických společenstvích. Německo je na tom ještě hůř a přesto ho bereme jako demokratickou zemi. Proč bychom měli za věci, které jsou staré desítky let, hodnotit Ukrajinu dnes úplně stejně. To, že se tam pár lidí projeví jako sympatizanti, to je to samé v Německu, to je to samé u nás, to je to samé na Slovensku, Maďarsku a jinde," odvětil prezident.
„V každé společnosti jsou lidé různých názorů. To, co je podstatné ve vztahu k Ukrajině, je to, že stejně jako my se vymanila z toho područí Sovětského svazu. Stala se samostatnou suverénní zemí a stejně jako my aspirovala na to, že si chce sama určit svoji budoucnost. A jestliže se v nějakém bodě rozhodla, že chce jít cestou integrace do evropských bezpečnostních a ekonomických struktur tak, jako jsme to udělali my, tak proč by to právo neměla mít tak jako ostatní země. A my v době, kdy jsme se pro to rozhodli, tak jsme automaticky očekávali, že nás v tom všichni podpoří. Dokonce jsme brali jako automatické, že Západ nám nabídl vstřícně ruku. A my se teď tváříme, že by Ukrajina mít stejné právo neměla, protože je k tomu Rusku blíž a že tedy by bylo dobře, kdyby zůstala tam, kde je, protože my ji do toho našeho krásného místa už nechceme. A přitom, kdyby se stejně tehdy zachovaly Německo, Rakousko a další země, tak do dneška nejsme součástí Evropské unie, nejsme ani součástí NATO a určitě bychom nebyli jako země v takovém stavu - a teď přes všechnu kritiku, kterou slýcháme, já jsem přesvědčen o tom, že ten stav je nadmíru dobrý. Tak bychom prostě v takovém stavu nebyli. To je mimo jakoukoliv pochybnost," dodal.
„Rusko se naopak nějak netají tím, že se nijak nezměnilo oproti mentalitě Sovětského svazu, případně carského Ruska. Rusko vždycky bylo, je a zřejmě ještě dlouho bude mocností imperiální, která vždycky měla zájem na prosazování kontroly a vlivu ve svém nejbližším okolí. Protože to vnímali jako jedinou cestu, jak tak obrovskou zemi udržet celou, stabilní a bezpečnou. A i to je důvod, proč Rusko zdůrazňuje to, že má oprávněné bezpečnostní zájmy, které ale projektuje do úplně cizích a suverénních zemí. A my bychom, jestli chceme žít ve světě, kde platí pravidla, jestli chceme žít ve světě, kde i menší země jako my má právo na své místo na slunci, tak nám prostě nezbyde nic jiného, než jasně odmítnout to, co dělá Rusko a podpořit Ukrajinu, stejně jako bychom podpořili kteroukoliv jinou zemi v této situaci, bez ohledu na to, jak se na Ukrajinu díváme, protože když to neuděláme, tak vlastně zkompromitujeme základy, na kterých stojí i naše země," dodal
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Další dotaz byl od Radka Gálise. „Cítíte i přes stálé apely a prohlášení představitelů EU reálné nebezpečí, že státy Evropy jsou válkou na Ukrajině již unaveny. Voliči v jednotlivých zemích nespokojeni a že se pomalu smiřují s tím, že Rusku zůstanou okupovaná území východní Ukrajiny a Krym? Znovu se naváží s Ruskem diplomatické a hospodářské styky výměnou za sliby, že Rusko víc chtít nebude? Což nám ovšem historicky připomíná mnichovskou dohodu," poznamenal tazatel.
„Ono těch podobností s třicátými lety je opravdu hodně. Když se podíváme na bývalé Československo, tak ne úplně šťastně řešená národnostní otázka v Československu ve vztahu k německé menšině, tím vyvolání sentimentu, který nebyl úplně nakloněný Československu, toho využil Hitler a začal podporovat právě ty nespokojené hlasy uvnitř sudetoněmecké menšiny a vlastně je začal štvát prostřednictvím různých lidí proti vládě. Nakonec došlo i na násilné incidenty, které logicky vláda tehdejšího Československa potlačila, což bylo využito jako záminka pro vstup. Jako přes kopírák na Ukrajině. A tady se ukazuje celkem jasně, že Rusko se prostě chová v tomto ohledu stejně jako se chovalo nacistické Německo, které taky vůbec nerespektovalo žádné dohody, žádnou suverenitu okolních zemí a prostě prosazovalo svůj zahraničněpolitický zájem na úkor všech ostatních. Rusko to dělá stejně jenom proto, že je přesvědčeno, že jako supervelmoc, kterou ale je pro Rusko bohužel pouze rozlohou a vlastnictvím jaderných zbraní, tak je přesvědčeno, že má vlastně stejné nároky, stejné možnosti a právo tyto nároky uspokojovat. My bychom se s tím rozhodně ztotožnit neměli a myslím si, že takhle to vnímá naprostá většina evropských zemí, i když je celkem přirozené, že podléhají tomu trendu únavy z války. I když já bych to nazval únavou možná v uvozovkách, protože právo na to být unaveni válkou mají jenom válčící strany a především tedy Ukrajina, která je obětí agrese. Ti ostatní mohou být unaveni jenom tím, že se o tom neustále mluví, případně, že do různé míry podporují Ukrajinu, nebo některé státy podporují Rusko. A to je asi celkem přirozené, protože čím déle to trvá, tím více to vnímáme jako narušení našeho běžného života, naše denní problémy nás pálí mnohem víc než ty vzdálené a možná by mnoho z nás vyměnilo klid za jakýkoliv kompromis," sdělil Pavel.
„Velice pravděpodobně ten konflikt nakonec nějakým kompromisem skončí, protože ani jedna strana, a to s veškerou podporou, zřejmě nebude mít na to, aby dosáhla úplného vítězství. Ve válkách se končí většinou úplnou porážkou nepřítele a nebo tím, že se válčící strany vyčerpají, nejsou schopny dosáhnout svých cílů a při vědomí toho, že takový stav nepřináší ani jedné straně nic dobrého, tak nakonec se nechají někdy i tlakem okolí přesvědčit o tom, že je někdy lepší usednout za jednací stůl. Já si myslím, že k tomuto bodu je ještě poměrně daleko, protože Rusko stále věří, že může dosáhnout významných úspěchů a Ukrajina samozřejmě spoléhá na to, že je v tom nenecháme samotné a že s naší pomocí budou schopni nejenom uhájit své území, které drží teď, ale někdy v budoucnosti a uvidíme, jak dlouho to bude trvat, získat kontrolu nad svými mezinárodně uznanými hranicemi. My bychom neměli, a znovu připomínám, v dlouhodobém horizontu chtít nic menšího také. Ale pokud povede cesta k ukončení konfliktu přes nějaký dočasný kompromis, pak si myslím, že je namístě o něm jednat, protože by pomohl jak Ukrajině, tak všem ostatním zemím. A pokud nedospějeme k tomu, že bychom chtěli tu dočasnou okupaci ukrajinských území začít brát za trvalou a budeme nadále trvat na tom, že jsou to dočasně okupovaná území. A tak jako to bylo v případě jiných zemí, které byly válkou rozděleny, jako Německo, dodneška Korea, případně Gruzie, tak prostě budeme žít s tím, že dříve či později se podaří Ukrajinu znovu sjednotit, aby mohla fungovat jako suverénní stát ve svých hranicích," zakončil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Vanda Efnerová
Bronto
