Pojďme se podívat, na co jsme narazili, když jsme se snažili udělat centrum města hezké a průchozí.
Pozůstatky devadesátek
Začalo to, jako už spousta pražských příběhů, v 90. letech. V nejkrásnějších a také v nejlukrativnějších částech centra Prahy se restaurační předzahrádky rozrostly do trochu přehnaných rozměrů. Na Královské cestě si některé turistické podniky z předzahrádek postavily vyloženě malé domky – s podlahou, střechou, stěnami, vytápěním, hlučnými reproduktory nebo svítícími obrazovkami. Často bez potřebných povolení. Ale úřady záhadně přivíraly oči.
V Karlově ulici zabrala stavba „předzahrádky“ víc než třetinu cesty, kterou denně projde sto tisíc lidí. Na Malém náměstí předzahrádky oběstavěly historickou kašnu tak, že ani nebyla vidět. A obvod Staroměstského náměstí lemoval les obřích konstrukcí a slunečníků.
Tenhle cirkus nedělal dobrý dojem na návštěvníky. A i kvůli tomu, že velkou část historických uliček zabíraly předzahrádky, a tísnily se v nich tak davy lidí, jsme si nakonec navykli našemu krásnému historickému centru vyhýbat i my, Pražané.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLČlánek byl převzat z Profilu Ing. Adam Scheinherr, MSc., Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV