Předně Robert Šlachta odmítl, že by si řekl o post policejního prezidenta, jak Nečas v interview s Janem Hrbáčkem tvrdil. „Je to lež. Nikdy se nic takového neodehrálo,“ pravil. Doplnil, že Nečas je odsouzený za křivou výpověď. „Takže co si o takovém člověku můžeme myslet. Má se mnou dlouhodobý problém, protože jsme rozkryli, co dělala jeho tehdejší milenka, dnes manželka na úřadu vlády,“ prohlásil.
Také uváděl na pravou míru historku, že dostal nařízeno přijít se omluvit na Úřad vlády. „Celé to začalo tak, že jsme ji chtěli pozvat na výslech. Poslali jsme obsílku, ale za chvíli se nám dostala zpětná vazba z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), že pan premiér zuří, co jsme si to dovolili ji vůbec pozvat a že mám koupit kytku a jít se jí do Hrzánského paláce omluvit. Já jsem ostentativně řekl, že se nikdy nikomu omlouvat nebudu za to, že děláme, co nám přísluší.“ Doplnil, že tehdy vyšetřovali její odměny.
„V té souvislosti jsme prověřovali úniky z Úřadu vlády, a proto jsme s paní Nagyovou potřebovali mluvit. Klasicky jsme ji pozvali – jako běžného občana – i ten detektiv to tak bral a vrátilo se nám to zpátky, že se mám jít s kytkou omluvit. Tak jsem se s paní Nagyovou potkal, ale s žádnou kytkou nebo něčím podobným,“ podal svou verzi. Do Hrzánského paláce prý skutečně šel, ale nikoliv se omluvit, ale domluvit, kdy půjde Nagyová vypovídat. Kytku ani kabelku s sebou prý neměl.
S Nečasem se podle svého vyjádření potkal jednou, za přítomnosti ředitele Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Ale nejednali o této kauze. Odmítl Nečasovo tvrzení, že cílem celého vyšetřování byl on. „Propojení paní Nagyové a pana premiéra bylo tak silné, že to nemělo obdoby. Úkolování vojenského zpravodajství, sledování tehdejší manželky premiéra a dalších lidí, rozhodování o lidech, kteří mohou k premiérovi a kasírování za to. Seděli jsme nad tím hodně dlouho, jestli to není ‚jen‘ zneužití pravomoci jedné úřednice, ale to od premiéra nešlo oddělit. Takže to nebylo o premiérovi, nebylo to o úřadu vlády, bylo to o úřednici, která se chovala tak, jak se chovala. To, že její chování vedlo k pádu vlády, za to nemůže policie ani Šlachta. To si přeci musí každý uvědomit.“
Zopakoval, že s premiérem neměl zásah nic společného a odmítl také, že by umetal cestu Andreji Babišovi. „My jsme neházeli voličům lístky do uren. Ani jsme nedokazovali trestnou činnost premiéra. Nemluvili jsme o něm. Bylo to o paní Janě Nagyové a její činnosti. To vůbec nebylo o premiérovi. A to, že byl Nečas s paní Nagyovou propojen více než šéf s asistentkou, to přeci není moje vina,“ argumentoval bývalý ředitel ÚOOZ.
Dále uvedl, že verzi, že shodil vládu, si vymysleli a protlačili novináři. A i právě proto napsal svou knihu. A pak přišly další výtky Nečasovi za to, jaká tehdy byla údajně situace: „Předseda vlády se schovával před vnějším světem pod sukněmi své milenky. Hospodářská a personální politika vlády se tvořila v garáži soudem trestaného šmelináře, který si odseděl několik let v base. Tajná služba šmírovala manželku premiéra na pokyn jeho milenky. Česko prodělalo zbytečně kvůli Nečasově vládě 2 hospodářské recese, přestože sousední Polsko ekonomicky rostlo i v období finanční krize.“ „Smelinářem“ Šlachta mohl myslet lobbistu Ivo Rittiga, v jehož garáži se měly konat schůzky s účastí Nagyové.
Fotogalerie: - Třicet let pod přísahou
„Nečas je v podstatě lidsky zbabělý slaboch. Pokud říká, že policie dělala v době jeho premiérování nějaké nezákonné věci a on to věděl či měl o tom jakési indicie, měl jako předseda vlády jednat. V podstatě říká, děly se nezákonnosti a já jsem byl takový ‚sráč‘, že jsem tomu z pozice premiéra jen nečinně přihlížel, protože jsem vystrašený slaboch. Pokud by měl člověk brát vážně jeho vyjádření pro Českou justici, musel by je chápat především jako totální přiznání selhání Petra Nečase v pozici předsedy vlády. Jenže Nečas lže a policie zákon neporušovala,“ dodal. Bývalý premiér prý podle něho nepochopil, že se doba změnila a že už není nedotknutelný. „Nečas byl králem kmotrů, které mu opečovávala jeho milenka. To nemělo s demokratickou politikou nic společného,“ prohlásil ještě.
Věnoval se i tiskové konferenci, na které bylo oznámené zabavení 150 kg zlata. Uvedl, že toto zlato bylo zabavené u Romana Janouška. A ministr vnitra Langer prý říkal, že policie a její práce musí prezentovat. „Procházeli jsme mediálními tréninky a já nevím čím vším. Do té doby byly tiskovky dělány stejně. Od té doby už nikdy, protože se to všechno změnilo,“ uvedl Šlachta a pokračoval.
„Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták vystoupil, myslím, druhý den po realizaci, a řekl novinářům, dá se říct, že jim nic neřekne. To byl pěknej průser. Miroslava Němcová z ODS řekla, že je skandální, že jsme nic neřekli atd. Chtěli jsme tedy udělat tiskovku, kde řekneme, co můžeme, a tím to budeme mít odbyto. Kde byla hranice toho, o čem informovat, to nikdo neuměl říct,“ řekl bývalý ředitel ÚOOZ a zpětně tiskovku zhodnotil: „Takový průser, co byl tam, to jsem už nikdy nezažil. To bylo něco strašného. Člověk něco řekl a nevěděl, jestli to bude moc nebo málo. Když se na to podívám dnes, tak bych asi nevylezl.“ V rozhovoru dále sdělil, že počítal s tím, že od ÚOOZ bude muset po kauze Nagyová odejít, ale zklamaný je z toho, kolik lidí se od něho odvrátilo, i když je považoval za férové.
Psali jsme:
Dotkl se i sestříhaného záznamu ze zásahu, který byl zveřejněn v Otázkách Václava Moravce. Zmínil, že nechtěl být jako Jan Kubice, který se zprávou šel do parlamentu. „Ale v roce 2013 jsem se dostal do stavu, že abych ten útvar ochránil, tak bych tam šel. Nikdo z vedení policie se mnou mluvit nechtěl, nechtěli nic slyšet. A mám záznamy, že jsem je žádal o to, aby mne vyslechli. Chtěl jsem, aby poslanci věděli, že jsme se nechovali jako gestapo, ani nikdo po nikom nešlapal,“ vysvětlil bývalý policista a dodal, že právě proto podnikl zoufalý krok, kterým bylo zveřejnění záznamu v Moravcově pořadu. Doplnil, že tento krok s nikým nekonzultoval a vzal ho sám na sebe.
„Pavel Hanták mi akorát řekl, že z toho bude takovej průser, že se z toho všichni pos….e. A ono to tak dopadlo. Dostal jsem pokutu. Z dnešního pohledu to byl možná zoufalý krok. Nevěděl jsem, co mám dělat, když nadřízení o tom nechtěli slyšet. Musel jsem bránit svoje lidi. Policejní prezident na mě dlabal, ministr vnitra taky. Nikdo se mnou nechtěl mluvit, tak co jsem měl dělat?“ ospravedlňoval Šlachta své jednání.
Fotogalerie: - Peníze v časech koronaviru
Hned několikrát se v rozhovoru Šlachta ohrazoval vůči Janu Hrbáčkovi, který vedl rozhovor s Petrem Nečasem. „Ti politici a novináři v čele s prolhaným pisálkem Hrbáčkem se totiž cíleně po dlouhou dobu snaží z obviněných v těch kauzách dělat v podstatě oběti jakési policejní zvůle Šlachty a jeho lidí z ÚOOZ, bagatelizovat jejich trestnou činnost a z poctivých policistů, kteří na těch případech pracovali často bez nároku na mzdu nad rámec pracovní doby, dělat fakticky zločince.“ Šlachta čtenáře Ekonomického deníku informoval, že Hrbáček o něm napsal 64 článků a všechny negativní, takže by se měli zamyslet, co z toho je pravda.
„K panu Hrbáčkovi bych jen podotkl, že by bylo dobré se podívat do roku 2012, 2013, kdy byla kauza soudce Havlína – a já na ni upozorňuji v knížce – na vystupování vašeho pana redaktora Hrbáčka a jeho roli v tomto případu. Hrbáček psal lživé články za určité protislužby. Což bylo naším útvarem zadokumentováno. Proto si musím klást otázku, proč jsem teď já jeho středobodem zájmu. Já to vím naprosto přesně, proč to je a doufám, že to budu schopen brzy dokázat,“ věnoval se Šlachta svému „pomlouvači“.
A na závěr uvedl: „Vím, že mám mnoho bohatých nepřátel. Ještě bych se krátce vyjádřil k rozhovoru Hrbáčka s Nečasem. Nejsem sice žádný odborník, ale když jsem si jej přečetl, bylo mi zcela jasné, že ten, kdo odpovídal byl fakticky i ten, kdo kladl otázky. Způsob Hrbáčkovy ‚práce‘ je podle mě úplným dnem, kam až může novinář klesnout.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
