Jan Jirák v druhé části rozhovoru pro Rádio Universum upozornil na fakt, že média prezentují matoucí a pokřivený obraz společnosti, vzhledem k tomu, že často dávají prostor názorům menšin. To pak může vést k vytvoření zkresleného dojmu o celé společnosti.

Zmínil, že dříve byly příběhy v médiích spíše „detektivního charakteru“, zatímco dnes jsou převážně zaměřeny na emoce a lidské příběhy. „A teď, když se podíváte na zpravodajství, velmi tradiční televizní zpravodajství, tak pokud jsou tam zprávy o lidech z venkovského prostředí, z vyloučených lokalit, z předměstí slumového typu, tak jsou to v podstatě samé hluboce lidské příběhy: Maminka žebrala na rohlík. Zařídil si chov slepic a ony mu pomřely. Samé příběhy, které vzbuzují emoce. A tohoto vysávání emocí ze společnosti je, myslím, dost. A myslím, že to podporuje celou řadu jevů, o nichž se tady bavíme jako o kritických, špatných, dalšího rozvoje nehodných,“ uvedl názorný příklad Jirák a varoval před nadměrným „vysáváním emocí“ ze společnosti. Může to mít podle něj negativní dopad na celou řadu společenských jevů.

Sociální média mají dle Jiráka velký vliv i na rozštěpení společnosti, kdy někteří její členové jsou z ní médii vyloučeni jen kvůli tomu, že je neužívají. Též zmínil, že prezentované emoce mají leckdy větší sílu než rozumové úvahy. „Tak to prostě je. A tomu by pak odpovídalo, že ve veřejném prostoru nám ti, kteří se v něm vyskytují, předvádějí víc emocí, než úvah – v křiku, v pláči. Veřejný pláč je docela zajímavý – všimněme si, které poslankyně si s oblibou zapláčou, nebo zaplakaly,“ upozornil Jirák, konkrétní osoby však nejmenoval. „Ratio se upozaďuje, a emoce jsou pořád tlačeny dopředu,“ dodal.