Dnes začneme u našich východních sousedů, Slovenským rozhlasem a televizí, novou institucí, kolem níž dnes v tamním prostředí probíhají velké politické třenice a tance. „Ty jsou zejména v režii různých protestujících zájmových skupin, až to připomíná dění na přelomu let 2000 a 2001 v České televizi. Tedy vznik aktivity ČT, věc veřejná, posléze spacákové stávky se suchými toaletami, které na Kavčí hory dopravovali vybraní politici typu pana Rumla, paní Marvanové, paní Buzkové, pana Michaela Žantovského a dalších. Ti všichni tehdy říkali, že jde o svobodu slova, o svobodu projevu proti jejímu politickému zneužití, což jsou v podstatě tatáž slova, která dnes slyšíme ze slovenského prostředí při diskusích o bývalé RTVS, nynější STVR. Podobností mezi oběma událostmi je více. Jedna spočívá v tom, že tak jako tehdy u nás, i dnes na Slovensku pochodují po ulicích hlavního města nějací lidé,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nejsou jich statisíce, jsou to podstatně menší počty. „A když si je nějakým způsobem trošku zrentgenujete, zjistíte, že se vesměs jedná o lidi, kteří jsou buď sami zaangažováni v byznysech kolem Slovenského rozhlasu a televize nebo z nich mají výnosy přes nějaké prostředníky. Každopádně jsou to lidé zájmoví, není to národ. Národ, který by jako jeden muž vystoupil na náměstí Slovenského národního povstání a vykřikl by do světa, že paní ministryně je zločinec, že pan premiér je zločinec, že to, co se děje s veřejnoprávními médii, je zločinecké. Většiny Slováků se toto nijak netýká, protože většina z nich nemá na provozu STVR žádný finanční zájem. Finanční stránka věci je první velmi podobný prvek. Druhý je politický. Určité politické kruhy na Slovensku – Progresívní Slovensko a tak – vystupují opravdu velmi kriticky vůči stranám, které vyhrály volby,“ poukazuje mediální analytik.

Poražení z voleb se snaží všechno otočit ke svobodě slova

A to, ať už jde o Smer, Hlas nebo SNS, které daly dohromady vládní koalici. „To je zase obdobná situace. I my jsme byli uprostřed vládnutí tzv. opoziční smlouvy ODS a ČSSD. To probíhalo relativně klidně, nebyly žádné větší excesy. Nicméně poraženým z voleb – Unii svobody, dnes na Slovensku Progresívnímu Slovensku – se to nelíbí a snaží se každou záminku otočit do směru, který ústí ve frázi o svobodě slova a projevu. Další podobnost spočívá v tom, jakým způsobem vystupují mimo veřejnoprávní sféru stojící média. U nás to byly noviny typu MF Dnes, Hospodářské noviny, Lidové noviny, nyní na Slovensku to jsou Denník N, Zoznam a z těch tištěných třeba SME. Čili média nalepená na minulou Matovičovu politickou garnituru nebo tu kýženou budoucí Šimečkovu. V každém případě to jsou média stojící jednoznačně proti stávajícímu systému vládnutí na Slovensku,“ upozorňuje Petr Žantovský.