Hauser míní, že v uplynulých volbách levice obdržela od voličů vzkaz, že její současná témata se prolínají s tématy „jiných a vlivnějších stran“.

Míní, že levice se „svými současnými tématy se tím pádem stala nadbytečnou“. „Její témata jsou vyluxovaná ostatními stranami. Zdvojuje témata ostatních stran. V zásadě je lhostejné, zda vystupuje pod značkou Solidarity v koalici nebo samostatně jako ČSSD, atd. Z hlediska volebních výsledků je také celkem lhostejné, s kým se spojuje. Ve stávající podobě jen těžko někdy získá výrazně více hlasů, než získala,“ shrnul.

Kotrba však v tomto namítá, že se „čas levice promarnil v teoretickém žvanění o Marxovi, Leninovi, Kautském, Bakuninovi, Žižekovi….“ a levicové strany se agendově nespojily nejen kvůli rozdílným pohledům, ale i „kvůli historickým reminiscencím“.

„Ještě ostražitější a paranoidnější byli doposud aktivisté různé levicové grassroots (hnutí zdola, pozn. red), anarchistické a ‚alternativní‘ scény… Když zvítězil Sobotka v ČSSD, snažil se přeorientovat stranu z klasické agendy a klasické cílové skupiny na ‚městské mileniální intelektuály‘. Výsledkem byl drsný pokles zájmu o ČSSD a počátek úpadku. Pro grassroots radikály byli sociální demokraté moc establismentoví, pro zelené málo zelení, pro lidskoprávní aktivisty málo američtí,“ míní o pádu dříve tradiční české levice.