„Zdravím vás matkom*di,“ přivítali frontmani mnoha kapel své fanoušky. V angličtině to ale zní o dost lépe. Byli jsme na asi největším metalovém festivalu ve střední Evropě Brutal Assault, tedy „brutální útok“, v pevnosti Josefov v Jaroměři a zažili leccos. Na pódiu si sličná dívka z japonské skupiny Hanabie nasadila růžové srdíčkové brýle, přičemž na stejném místě o trochu později mával zavalitý zpěvák mexicko-americké skupiny Brujeria mačetou. Ale i na politická prohlášení jsme narazili!
Apolitický být nelze
„Festival je zásadně a zcela apolitický. V našem areálu nedáváme prostor žádné podobné politické agitaci,“ řekl mluvčí festivalu Vojtěch Sedlák. Reagoval tak na to, když po nezdařeném setkání s Renatou Veseckou, jednou z volebních lídrů strany Motoristé sobě, tam podporovatelé „Motoristů“ začali rozdávat lidem zdarma třetinky vody a pořadatelé na ně chtěli zavolat městskou policii. Pan Sedlák však měl pravdu jen z části. Vždyť, jak třeba napsal Ilja Erenburg v Pádu Paříže, „Politika je všude!“
Je nicméně zřejmé, jak to myslel. Na záboru festivalu jsem opravdu neviděl ani zmínku o blížících se volbách, natož portréty politiků či loga stran. Na druhou stranu se fesťák konal jako vždy pod záštitou Ministerstva kultury, kterému vládne nyní Martin Baxa z Občanské demokratické strany, a Královéhradeckého kraje, kde je hejtmanem Petr Koleta z hnutí ANO. Na začátku koncertu dost drsné americké kapely Ministry, která má skoro všude anarchistické symboly, a v jejímž jednom ze songů zpívá Američan s kubánskými kořeny Al Jourgensen „my jsme Antifa“, se objevil přeškrtnutý portrét amerického prezidenta Donalda Trumpa, jehož má kapela dlouhodobě na paškále. Od party Brujeria jsme se taky dozvěděli, že „Trump je matkom*d“ a kdovíco jiného.
Pozor! Toto není obžaloba festivalu Brutal Assault. Jde jen o důkaz, že politika je všude kolem nás a vyhnout se jí nelze. Vždyť i mladík, co na fesťák přišel v tričku ukrajinských barev s portrétem ruského prezidenta Vladimira Putina a nápisem: „Jdi do prdele Putine,“ hlásal svůj politnázor. Ale dnes, když je kvůli konfliktu na Ukrajině Putin světovým belzebubem číslo jedna, se to tak nebere.
Historky z podsvětí
Festival Brutal Assault jsou vlastně dva obrovské placy, několik ulic a menších plácků uprostřed pevnosti Josefov. Pije se venku, pije se uvnitř pevnostních staveb, pije se všude, jak už to na podobných akcích bývá. „To, jak u vás vládnou progresivisté, je fakt k ho*nu. Fiala je smrt. U nás je to o trochu lepší, ale Fico mě taky se*e. Doma říká něco jiného, než mezi potentáty Evropský unie,“ sdělil mi Miro z městečka kousek od Bratislavy s tím, že „nejlepší je metal a pak je třeba na všechno sr*t.“
Na letos opět vyprodaný festival přijeli hlavně Češi, Poláci a Němci, kteří to sem mají blízko, ale jinak skoro celý svět. Věk nehraje roli. Od cucáků po starce a babičky, tam byla celá sociální škála. „My se omlouváme za Trumpa, je to zm*d. S tím nic nenaděláme,“ sdělil mi pár ve středních letech z Havaje. „To už nejde. Toto je strašný, vláda k hovnu. Fialu už nikdy,“ řekl pantáta z vesničky u Brna, když jsme „pivařili“ v prostorách uvnitř pevnosti a s tím, že jsem jen „kokot Pražák“, dodal: „Jenže já už nevěřím vůbec nikomu. Babiš a Fiala, ty jsou skoro stejný. Moc nechci, ale budu volit SPD, nemám koho jiného.“ Když jsem namítl, že polovina vlády je z Brna, jen sklesle odvětil: „Vždyť já vím a taky se za to dost stydím.“ Ohledně SPD se kladně vyjádřilo i pár dalších, ale šlo o výběr typu „já sedím, ty sedíš, odpočíváme, tak se dáme do řeči“.
Moc velký fanoušek metalu nejsem, můj obdiv má francouzská skupina Gojira, která tam taky byla. Festival je ale multižánrový, takže jsem si vybral zhruba dvacet kapel ze sto čtyřiceti a na ně jel. K tomu se pojí jedna pro mě neúprosná, byť pravdivá, historka z mládí. Na střední v Praze mi kluci nahráli a předali s potutelným úsměvem kazetu s punkovou kapelou Dead Kennedys. Byl jsem z toho na měkko a na jednom z nejlevnějších walkmenů té doby jí přehrával pořád dokola. Přijedu na Moravu, na Bouzov, kde se to „metaláky“ jen hemžilo, a bratranci Rosťovi říkám: „Vole, tohle je něco víc, než ty tvý metly. Tohle je punk.“ Rosťa se zaposlouchal, začal se strašně řehtat a pak mi pustil desku Iron Maiden, myslím, že Piece of Mind. Totožné. Sice jsem si připadal jako absolutní kokot, ale reakce Rosti: „Sedni, já ti pustím i další punkáče,“ mě úplně dostala. Pak jsem postupně slyšel další Maidny, W.A.S.P., AC/DC, a tak. Doufám, že už nikdy nebudu takový hlupák! Tedy, ha, ha, ha, namyšlený Pražák rozený v Moravské Třebové.
Satane, ty to vidíš
Když jste si vše koupili dopředu, tak jste měli vstup a místo ke stanování za zhruba pět a půl tisíce korun českých. Na samotném festivale jsou jídla od sedmdesáti do tří set korun, ale „alkáč“ je drahý. Pivo a vše ostatní kolem osmdesáti a více. Když se rozjedete v drahých panáčcích, abyste prodali drahé kolo.
A najednou se uprostřed toho všeho octnu na koncertu norské blackmetalové skupiny Mayhem. Upřímně říkám, že jsem na ně šel hlavně kvůli jejich pověsti. A teď výtažek z Wikipedie a jen zcela telegraficky: „Obvyklý styl death metalu posedlý krví, násilím a satanismem… Švéd se jménem Dead si jednou na čtyři týdny pohřbil své oblečení, aby mohl později nosit rozkládající se hadry na jevišti… V roce 1991 Dead mrtev, podlehl ranám z brokovnice, které si střelil do hlavy… Euronymous (další člen kapely) prý vzal kus Deadova mozku a udělal jej dušený na pepři se šunkou a mraženou zeleninou… Vikernes (další člen) nožem smrtelně pobodává Euronymouse, protože jej prý měl v plánu zabít…“ No, je toho více. Mezi tím někteří vypálili čtyři kostely. A teď byli tady a všechno ukazovali na obřím plátně. V nové sestavě, ale zpěvák ukazuje kříž z kostí a čumím, přikován na místě. Odcházím a nevím, jestli dřív nespáchat sebevraždu anebo vyvraždit nějakou vesnici. Je to strašná hra, ale nikdo z nás to v sobě nemá.
A, aby to nevypadalo ke konci moc zle, tak na tom úžasném festivalu jsem skoro neviděl násilí. Jen jednu zkrvavenou dívku. Ta měla úpal, bouchla sebou o zeď a krvácela. Hned u ní bylo několik pomocníků. Ano, lidé tam před pódii do sebe strkají, jak diví, nesou nad sebou ostatní až k pódiu, kde je chytí ochranka, aby se jim nic nestalo. A vlastně si uvědomuji, že nejvíc nesnášenlivý jsem byl já. Při koncertu newyorské skupiny Agnostic Front jsem se dostal do úplného transu a do všech kolem mě strkal, někdy i dost nevybíravě. Dvakrát to bylo na souboj. Za to se vám, metaloví bratři, omlouvám!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský