Klempíř v podcastu Thomase Kulidakise vysvětloval, jaké důvody ho vedly ke vstupu do aktivní politiky jako kandidáta Motoristů. „To bylo dílo okamžiku. Já jsem si jako politický komentátor vždycky dělal z politiků srandu, že to jsou prázdné nádoby a podobně, a to byla legrace. A jednou jsem po nějakém natáčení potkal Petra Macinku a pochválil jsem mu název jeho strany Motoristé sobě,“ uvedl, jak se poprvé dověděl o nové straně.
„Postupně pak Motoristé začali čím dál více problikávat v tom veřejném prostoru, přidal se Filip Turek, což je fenomén, který nenechává nikoho chladného. Takže jsem je začal sledovat čím dál více a zajímalo mě, jestli to ve volbách dokážou. Oni byli zesměšňovaní, útočilo se na ně, ale i tak stoupali v průzkumech z dvou procent k pěti procentům a čekalo se, že se jim vysmějou a nedokážou to. A v tu chvíli jsem se rozhodl, že se k nim přidám,“ vzpomíná Klempíř, že rozhodně neměl v té době žádný ambiciózní plán, že bude poslanec nebo ministr.
Klepmíř tehdy Motoristům chtěl pomoci zejména jako marketér. „Potkal jsem s Petrem Macinkou a vlastně tak trochu ze srandy jsem řekl, že když do toho půjdu, tak chci být ministr kultury. A on řekl památnou větu, že bych musel kandidovat. To mě zasáhlo jako blesk a uvědomil jsem si, že musím odpovědět hned, nebo nikdy. A řekl jsem ano,“ říká ministr kultury.
Motoristé podle Klempíře uspěli zejména proto, že se vyprofilovali a vymezili proti „lepšolidem“. „My jsme měli koncept, že jsme pro lidi jejich garáž a ne kavárna. My jsme ve sněmovně jediní rváči, všichni ostatní jsou politici, ale my jsme klub rváčů. A já jsem to tenkrát verbalizoval. Dále jsem si uvědomil, že potřebujeme nějakou vítěznou tečku, protože vždycky strany pohybující se kolem pěti procent potřebují tu tečku. A vymyslel jsem koncept Volte Motoristy, nikdo se to nedozví,“ uvedl s tím, že konceptů bylo asi 30, ale postupně s Petrem Macinkou a Borisem Šťastným vybrali tento.
„Tento slogan zafungoval, řadu lidí to pobavilo, byl to i takový útok na konformismus, bylo to lehké a utrhlo to volby. Když jsme seděli ve volebním štábu, tak už někdy při sčítání kolem 15 % se ukazovalo, že se to povedlo a jsme tam. A to jsem měl pak zvláštní pocit, měl jsem za sebou strašné tři měsíce útoků, najednou jsem byl poslanec a postupně mi to docházelo. Bylo to úžasné zadostiučinění, ten oblouk té podceňované party z 2 procent až do koaliční vlády. To je neuvěřitelný příběh,“ říká Klempíř.
Klempíř se kvůli tomu musel dle svých slov zbavit téměř celého svého dosavadního života, opustit své sociální kruhy, kapelu, čelit vlně nenávisti, a to vše pro nejistý výsledek. „Byl jsem poprvé v politickém boji a zažil jsem ten rozdíl mezi tím, dělat marketing a mezi tím, kdy stojíš na ulici a ti lidi tě opravdu konfrontují. Politika je jen pro určitý druh lidí, kteří se tohoto neleknou,“ dodal.
Psali jsme:
Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Bude Oto Klempíř úspěšným ministrem kultury?
karelhrabě
