„Zdá se, že obvyklé spekulativní myšlení se posunulo směrem k magii, jak to demonstroval třeba teolog Joshua Heath, který o Ježíšovi řekl, že mohl být transgenderová osoba. Heath k tomuto závěru dospěl po zkoumání Ježíšových vyobrazení, z nichž lze prý vyčíst, že Syn Boží měl trans tělo,“ píše se mimo jiné v knize Válka s minulostí. A to je jen jeden příklad z úsilí kulturních válečníků poplivat, zavrhnout a odstranit západní dějiny jako toxický odpad. Takových příkladů však je v knize nespočet, tak se pojďme podívat alespoň na nějaké.
Klauniády válečníků
Knížka Válka s minulostí s podtitulem Proč Západ musí bojovat o své dějiny vyšla česky péčí nakladatelství Bourdon, které vydává třeba i Patrika Hartla. Její autor Frank Furedi je maďarsko-kanadský profesor sociologie na Univerzitě v Kentu ve Velké Británii a napsal těch knih mnohem víc. Česky vyšlo ještě Jak funguje strach: Kultura strachu v 21. století. Dlouhodobě se věnuje zkoumání kulturního vývoje v západních společnostech. V posledních letech publikoval několik studií o dopadu kulturních válek na rodinný život, socializaci, vzdělávání a veřejné dění.
A teď k dalším příkladům eskapád bojovníků s historií v jeho knize. „Patrně nejbizarnější komentáře informující o zločinech dějin doprovázejí prohlídku Burrellovy sbírky v Glasgow. Na štítku u bronzové busty mladého Římana z doby mezi lety 100 před Kristem a 100 po Kristu se návštěvník dočte: ‚Římští umělci napodobovali řecké sochaře, kteří používali matematiku k určování z jejich pohledu dokonalých lidských proporcí. Takto vytvořený vzor neprávem sloužil k prosazování rasistických představ o ideálních proporcích obličeje,‘“ uvádí hned na začátku.
O trochu dále popisuje postoj části akademiků k uznávaným filozofům: „Máme-li věřit archeologům křivd spojených s dekolonizačním hnutím, reprezentuje Kant jen dalšího obyčejného rasistu. A nezůstal osamocen, stejnou nálepku si vysloužil takřka každý významný osvícenský myslitel sedmnáctého a osmnáctého století. Locke, Hume, Hegel, Kant – nad těmi všemi vynesli kulturní válečníci rozsudek o vině. Zmíněné osobnosti bezpochyby oplývaly mnoha předsudky své doby, rozvíjeli však také univerzalistický postoj, jenž jim dovolil dát smysl ideálu lidské rovnosti.“
Nicméně dost zabrat dnes dostávají i v čase nám dost vzdálené historické osobnosti. Třeba nejvýznamnější Platónův žák Aristotelés byl označen za otce vědeckého rasismu. A co o tom píše Furedi? „Odsuzování Aristotelových ‚ohavných názorů‘ jako by snad byl Velký čaroděj Ku-klux-klanu jedenadvacátého století, vypovídá spíše o imaginaci neznalých dekolonizátorů než o Aristotelově filozofii či jeho historickém významu. V očích těchto dekolonizačních aktivistů však spočívá skutečný Aristotelův zločin v tom, že po staletí představuje jednu z fundamentálních postav západní civilizace. Snaha pošpinit jeho pověst a vymazat jej z historie připomíná ‚zatracení památky‘ praktikované starými Římany.“
A další ze zoologie: „Podle jednoho z kritiků, novináře Johna R. Platta, jsou druhové názvy v nadměrném množství spjaty s kolonialismem, paternalismem, sexismem a rasismem. Tento postoj se snažil ukázat mimo jiné na příkladu lesňáčka západního, latinským názvem Setophaga townsendi, malého výrazně zbarveného severoamerického ptáka, který byl pojmenován po americkém přírodovědci devatenáctého století Johnu Kirku Townsendovi. . Ten se měl podle Platta provinit podílem na rozvoji tehdejšího vědeckého rasismu, což představuje dostatečný důvod k přejmenování tohoto ptačího druhu.“
Boj o dějiny
Názory autora knihy jsou jasné, byť na stránkách trochu ukecané. Je velmi zaměřený na anglosaský svět na obou březích Atlantského oceánu, což se mu ale jako člověku žijícímu tamtéž od roku 1956, kdy bylo maďarské povstání utopeno v krvi, asi nedá moc vyčítat. Jeho myšlenky lze shrnout zhruba takto. Ano, v minulosti se stalo spousta chyb, ale také mnoho dobrého, z čehož žije západní civilizace dodnes a bude žít i dál. Nelze poměřovat historii a její aktéry dnešními měřítky. Byla jiná doba, jiná měřítka, jiné nároky. Sociologové, historici či politologové, kteří chtějí soudit minulost z dnešního pohledu, se dopouštějí toho samého, co dělali němečtí nacisté v zájmu vyvoleného národa a Sověti v zájmu mocnosti chovající se jako centrála, co rozšiřuje svou ideologii systémem franšízy po světě. Tedy cenzury a propagandy.
Jak třeba Furedi konstatuje: „Dosud se snad nikdy nevynakládalo tolik energie na úsilí přetvořit minulost, zpochybnit a znevážit historické osobnosti a instituce. Zrodil se kulturní trend mstít se za před staletími spáchané zločiny. V pozorovateli tohoto dění nutně vzniká dojem, že hranice mezi minulou a současnou dobou zmizela, jelikož jisté části společnosti ji s naprostou nenuceností překračují a snaží se napravit dnešní problémy reformou toho, co se již událo,“ či: „Zdá se, že současná ideologie roku nula se snaží pouze o rozchod s minulostí. Bojovníci v kulturních válkách, které na Západě zuří, očividně nerozvíjejí žádnou touhu po společenské obnově a znovuzrození. Nezájem o budoucnost je v ostrém kontrastu s cílevědomým úsilím vymazat všechnu minulost. Tento důraz na přetržení pouta s minulostí jde navíc ruku v ruce s opačnou tendencí bojovat proti domnělému škodlivému vlivu historie na naši současnost.“
Například slovo gender ve svém moderním významu, jak se píše v knize, dlouhou historii vůbec nemá. Poprvé jej pro označení sexuální identity použil až v roce 1955 sexuolog John Money. Teprve v dekádách následujících se pojem zpolitizoval a získal radikálně odlišný význam. Ve stejném duchu probíhá kanonizování stanovisek a konceptů skupin identitních kategorií LGBTQ+, aniž by se přihlíželo k jejich nedávnému původu.
Podle knihy: „Zpětná interpretace dějin a hodnocení starověkých, středověkých a raně novověkých společností ve shodě se zkušenostmi a hodnotami současného světa ústí v pohrdavé zavrhování morálně podřadných předků, jimž se nedostalo uvědomělosti, jakou se dnes holedbají jejich kritici z jednadvacátého století. Je to samolibost, sycená kulturním duchem naší doby. Prézentistické uvažování způsobuje určitou historickou amnézii, která pomíjí časové dimenze a stírá rozdíly mezi různými dějinnými etapami.“
V knize Válka s minulostí je na mnoha stránkách dokázáno, jak si dnešní kulturní válečníci nezadají s jezuity, třeba takovým Antonínem Koniášem, nacisty s jejich šéfem propagandy Josephem Goebbelsem či komunisty a jejich systematickým ničením takzvané závadové literatury. Hranic se „špatnými knihami“ i v současnosti – závadní autoři jsou třeba William Shakespeare či Charles Dickens – opět přibývá. Proto je možné, že na hranici vzplane i kniha, o které je tahle stať.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Dokumenty, zásady a pravidla ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Byl Ježíš Kristus transsexuál?
