„Je velmi důležité stát si za svým názorem a nebát se mluvit i v dobách, kdy je svoboda slova velmi ohrožena. Protože tak se posouváme nejenom jako jedinci, ale i jako celý národ. To jsem vždy miloval na té naší malé, ale nádherné zemi. Má v sobě tolik krásy. Žije zde úžasné množství výjimečně nadaných lidí. I když jsme byli historií mnohokrát těžce zkoušeni, náš národ vždy vstal, oklepal se z tvrdých ran a zrodil se silnější,“ vyznal se Vágner z lásky ke svému národu a pokračoval: „Procestoval jsem svět a viděl věci dobré i zlé. Často i věci, kdy jsem si znovu a znovu opakoval, jak jsem šťastný, v jak malebné a bezpečné zemi to vlastně žiju. Stejně tak jsem ale díky svému dědečkovi věděl, že to náš národ nedostal zadarmo. Bylo to vykoupeno potem, dřinou, krví a životy mnoha odvážných lidí, kteří nám předali takto překrásnou a klidnou zemi. Byl a je to ten největší dar, který jsme od našich předků dostali. Čím více jsem cestoval, tím jasnější mi bylo, že Česká republika je skutečným rájem na zemi,“ napsal Vágner.

A došlo i na kritiku věcí veřejných. „Na svých cestách vidím jen pomalý, ale zcela zřetelný kolaps naší ‚vyspělé‘ západní civilizace. Bohužel, nikoli jen na cestách v dalekých krajích, ale na cestách po Evropě. Pomalu, ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice, a necháváme extremistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. Našich osudech, našich rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale proč. Proč musíme tolerovat něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa? Je to plivnutí do tváře našim předkům,“ pozastavil se ve svém novoročním zamyšlení Vágner nad politikou Evropy a České republiky v ní.

Jak z toho ven? Podle Vágnera je cílem se s tím smířit a mlčet. To se mu ale nelíbí. „Rozumím, asi máme mlčet. Má nám být jedno, že se dnes na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je ubližováno dětem na ulicích a kdokoli se ozve, je ihned nazván rasistou a xenofobem. Je to pak měřítko normálnosti? Chceme mít opravdu násilí v těchto podobách jako běžný kolorit našich životů? Chceme, aby podobné činy byly oslavovány, brány jako možné příklady a přenášeny i do naší kultury a dějin? Já bych si totiž moc přál, aby Česká republika byla neustále tak krásnou, klidnou a bezpečnou zemí, kterou nám může ještě stále závidět celý svět… to přeji nám a hlavně našim dětem. A tak tedy šťastný nový rok a hlavně ve zdraví, prosím. Váš Jakub,“ zakončil Jakub Vágner.

A spustil tím velkou vlnu reakcí. Jak pochvalných, tak i nenávistných.

„Vypadá to, že Jakub Vágner chytil poprvé v životě velrybu,“ vyjádřil se uživatel X pod názvem Prasmen Dunka, u sdílení printscreanu, na kterém se k Vágnerovu zamyšlení pochvalně vyjadřuje senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

Vypadá to, že Jakub Vágner chytil poprvé v životě velrybu. pic.twitter.com/1qA0hYYrdR

— Prasman Dunka (@PrasmanDunka) January 2, 2024

Na slova Jakuba Vágnera reagoval i známý „bijec za liberální svobodu“ Jiří Hrebenár: „Jakub Vágner – známý to rybář z mnoha dokumentů, ve svém novoročním příspěvku ukázal, že je trapným xenofobem ochotným bez problémů zaútočit na menšiny. Ten Vágnerův příspěvek se líbil českým neofašistům – tzv. národovcům, kteří jej rádi sdílejí a proruští pomocníčci jsou taktéž nadšeni Vágnerovým nenávistným a předsudečným tónem vůči menšinám i západní Evropě… ach, ty flastenecké výkřiky známých televizních ksichtíků… kdyby radši ty vipky mlčely… Jakub Vágner těžce zklamal… jestlipak ho s kandidátkou osloví fašistická SPD, nebo Babišovo ANO pokoušející se o přebrání voličů fašistické SPD…“ dumá nad možnou politickou kariérou nejznámějšího českého rybáře Hrebenár.